Neureiterová Eva - Astronomie

Úvod

2029-12-31T19:02:00.003+01:00

Astronomie je mým dlouholetým koníčkem. Věda, která v sobě skrývá tajemství hlubokého vesmíru a života v něm, je ze všech přírodních věd nejpřitažlivější i pro laiky. Asi každý by měl mít přehled nejen o nejbližším okolí svého bydliště, ale také o svém kosmickém domově. Nejsme snad pouhými upachtěnými mravenečky, shánějícími na své malé modré kuličce zvané Země denní potravu, ale dokážeme i zvednout oči k obloze, zadívat se do vzdálených světů a přemýšlet, jak asi vypadají cizí galaxie, jejich hvězdy a planety.

Astronomie však není jen romantika, jak se lidé obvykle domnívají; ale také hlad, nevyspání a únava po celonočním pozorování. Nicméně neznám nic krásnějšího, než ranní úsvit a projevy probouzející se přírody po probdělé noci na hvězdárně.

Tyto stránky jsou tedy věnované hvězdářství a fotografiím, buď vlastním nebo i cizím, souvisejím především s astronomickými a meteorologickými úkazy a s Hvězdárnou prof. Františka Nušla v Jindřichově Hradci, kde mám tu čest být členkou Astronomického klubu a která je zvláště blízká mému srdci.

2012-12-21T00:24:00.000+01:00

Úkazy na obloze leden a únor 2012

2012-01-02T00:42:00.011+01:00

V lednu a únoru letošního roku bude nejvýraznějším objektem nad západním obzorem planeta Venuše. Zpozorujeme ji už velmi krátce po západu Slunce nad jihozápadním obzorem už v době, kdy obloha je ještě velmi světlá. Venuše je totiž po Slunci a Měsíci třetím nejjasnějším objektem na pozemské obloze.

Obrázek:

Venuše nad jihozápadem 10. 12. 2011

Kousek nad Venuší směrem západním pak najdeme jen o něco slabšího Jupitera. Největší planetu Sluneční soustavy, jejíž čtyři největší měsíce – Io, Europu, Ganymeda a Callisto – uvidíme už v menším dalekohledu.

V 19. hodin se nám vysoko nad hlavu dostávají typická zimní souhvězdí, snad nejkrásnější část oblohy. Nejvýraznějším je souhvězdí Orion s nádhernou Velkou mlhovinou označovanou jako M42. Jihovýchodně od něho v souhvězdí Velkého psa září nejjasnější hvězda celé pozemské oblohy Sírius. Od Velkého psa pozvednutím hlavy k nadhlavníku (zenitu) narazíme na Malého psa a jeho nejjasnější hvězdu Prokyon a budeme-li pokračovat ještě výše nad hlavu, narazíme na Blížence s jasnými hvězdami Castorem a Polluxem.

Přejdeme-li Blížence a vydáme se pohledem doprava, dorazíme do souhvězdí Býka s načervenalou hvězdou Aldebaranem. Pozor na to, aby nedošlo díky barvě k záměně Aldebarana s planetou Mars. Stálici Aldebarana od "rudé planety" snadno rozeznáme podle toho, že na obloze bliká (scintiluje), což je typický jev u bodových hvězd. Nikoliv však u planet, jejichž kotouček na obloze je větší (ač to lidské oko není schopno rozlišit) a proto jejich svit není tolik ovlivňován nestabilitou atmosféry a svítí klidným, stálým světlem.

Aldebarana (oko býka) najdeme na okraji otevřené hvězdokupy Hyády, která tvoří hlavu Býka a kde můžeme očima rozeznat jednotlivé hvězdy. Na hřbetě pak Býk nese další nádhernou otevřenou hvězdokupu Plejády, česky Kuřátka, označovanou jako M 45. Nad Býkem se oblohou rozkládá souhvězdí Vozky s jasnou žlutou hvězdou Capellou.

Mapky pro 19. hodinu dne 31. 1. 2012 jih

Ve 23 hodin se zimní souhvězdí skloní nízko nad západní obzor a nad jih se přesunou o dost fádnější jarní souhvězdí. Nejzápadnější z nich je Rak, jehož součástí je otevřená hvězdokupa M 44 Jesličky, která se lidskému oku jeví jako mlhavý obláček a až dalekohled odhalí, že se jedná o shluk hvězd.

Východně od Raka se nachází Lev, jehož si můžeme představit jako ležící zvíře s hlavou natočenou směrem k Rakovi. Nejjasnější hvězda dostala jméno Regulus, což znamená srdce lva. Pod Lvem na rozhraní souhvězdí Lva a Panny v současnosti bíle září druhá největší planeta Sluneční soustavy Saturn.

Mapky pro 23. hodinu dne 31. 1. 2012 jih

Nad Lvem se nachází několik cirkumpolárních (u nás nikdy nezapadajících) souhvězdí, z nichž nejvýraznější jsou Velká medvědice, Malý medvěd s hvězdou Polárkou a Kasiopea. Ale ty už jsou lépe pozorovatelné, pokud se otočíme směrem k severu.

Mapky pro 19. hodinu dne 31. 1. 2012 sever

Pozorovatelnost těles Sluneční soustavy v lednu a únoru 2012:

Venuše je pozorovatelná nad západem na večerní obloze, Jupiter v první polovině noci, Mars téměř po celou noc kromě večera, Saturn až ve druhé polovině noci.

Fáze Měsíce:

leden - 1. 1. v 7 hodin v první čtvrti, 9. 1. v 9 hodin v úplňku, 16. 1. v 10 hodin v poslední čtvrti a 23. 1. v 9 hodin v novu, 31. 1. v 5 hodin v první čtvrti,

únor - 7. 2. ve 23 hodin v úplňku, 14. 2. v 18 hodin v poslední čtvrti a 21. 2. ve 23 hodin v novu.

Konjunkce (to je největší přiblížení na obloze) těles:

Měsíc a Jupiter 3. 1. ve 2 hodiny – Jupiter bude o 4,3 stupně jižně od Měsíce

Měsíc a Mars 13. 1. ve 24 hodin – Mars o 8,9 stupňů severně od Měsíce

Měsíc a Saturn 16. 1. v 16 hodin – od nás nepozorovatelná konjunkce, ale je možné v druhé polovině noci pozorovat přiblížení těchto dvou těles 16. i 17. 1.

Měsíc a Venuše 26. 1. v 15 hodin – Venuše o 5,6 stupně jižně od Měsíce, u nás jev proběhne ještě za světla

Měsíc a Jupiter 30. 1. ve 12 hodin – od nás pozorovatelné přiblížení těchto dvou těles 30. 1. večer

Měsíc a Mars 10. 2. v 7 hodin – Mars o 9,9 stupňů severně od Měsíce

Měsíc a Saturn 12. 2. v 21 hodin – od nás je možné v druhé polovině noci pozorovat přiblížení těchto dvou v noci z 12. na 13. 2.

Měsíc a Venuše 25. 2. ve 22 hodin – od nás pozorovatelné přiblížení těchto těles 25. až 27. 2. večer spolu s Jupiterem

Měsíc a Jupiter 27. 2. ve 5 hodiny – Jupiter bude o 2,9 stupně jižně od Měsíce

Veselé vykročení do roku 2012

2012-01-01T00:56:00.001+01:00

Zatmění Měsíce 10. 12. 2011 od Káji

2011-12-12T17:52:00.000+01:00

Přátelé, kamarádi!

     Rád bych se jen pár řádky zmínil o astronomickém úkazu, který mne, Jáju a našeho Honzíka téměř minul v prostoru a v čase.

     Když se řekne zatmění, vybaví se mi, že to mám v poslední době skoro pořád. Nicméně jak napsal ve svém astronomickém kalendáři úkazů Petr Hájek, zase taková častá událost to prý není a dle výpočtů hvězdářů si na další pořádné zatmění (Měsíce) budeme muset počkat až do roku 2015. A protože nám počasí v den "D", v sobotu 10. prosince, prakticky celý den přálo a sluníčko svítilo, sbalil jsem fidlátka i pozorování schopnou část rodiny (dcera Verunka zůstala vzhledem ke kašli raději u babičky) a vydali jsme se přes baziliku ve Křtinách vstříc dohodnutému srazu na kopec Zouvalka za Vyškovem. Přímo z vyškovské hvězdárny tento úkaz vzhledem ke své poloze na obloze bohužel pozorovatelný nebyl.

   Pozorovací místo Zouvalka se zpočátku jevilo jako naprosto ideální. Vanul mírný jižní vítr, teplota, tlak i rosný bod přesně odpovídaly pokročilému adventu a severovýchodní obzor, kde mělo k úkazu dojít, se odtud jevil jako na dlani. Opět se však, ostatně jako už nmohokráte v minulosti, projevil smysl pro humor naší matky přírody. Asi půlhodinku před východem zatmělého Měsíce se totiž do našeho nejdůležitějšího pozorovacího směru doloudaly mraky odněkud z Drahanské vysočiny, které se pak už trvale v různých formacích převalovaly mezi námi a potemnělým souputníkem naší planety. Na stále více se šeřící obloze jsme sice mezi mračny postupně zahlédli běloskvoucí Venuši, dále krále všech planet Jupitera i některé nejjasnější hvězdy, ale Měsíc, ten kus pevné země na nebi a cíl naší expedice, tak ten nám jen tu a tam házel skrz oblačnost mnohoslibné pablesky od své postupně se odkrývající části, ale nic víc. Mezi oblaky jsme jeho zahalenou-nezahalenou tvář ani na okamžik nezahlédli. Operativně jsme tedy náš pozorovací program s Petrem Hájkem upravili z pozorování pozemského Měsíce na pozorování měsíců Jupitera :-) .

     Nakonec jsme se rozloučili a jali se vracet k domovu. A tu najednou, při výjezdu z Vyškova jsem ve zpětném zrcátku zahlédl náš, starý známý, krásný a veliký Měsíc, zpola ještě ponořený do stínu kopírujícího velikost a tvar naší planety. Zastavil jsem hned u nejbližší benzinky, rychle vytáhl dalehohled abychom se alespoň na chvíli mohli potěšit pohledem na úplněk nejúplňkovatější a pořídit i nějakou tu fotku. Jak je ale na fotografiích vidět, mraky se rychle blížily takže na samotné pozorování i focení zbyly asi tak dvě minuty, ani jsem nestačil nasadit drátěnou spoušť. Takže i když se jednalo o zatmění Měsíce, způsob a rychlost pozorování nakonec velmi připomínalo sluneční zatmění. Více času prostě nebylo.

     I tak však nakonec můžeme přeci jen prohlásit naši expedici za úspěšnou a říci si - byli jsme u toho. A v příloze je i pár na rychlo spíchnutých fotek z tohoto zatmění, o kterých lze říci, že byly pořízeny ve Vyškově. Mimochodem, na Petrovo doporučení jsme cestou domů povečeřeli v motorestu Bonapatre u Rousínova, který nyní můžeme sami všem jen doporučit.

Zdraví a hezký den večer i noc přejí expedičníci Kája, Jája a Honzík T.

Zatmění Měsíce 10. 12. 2011

2011-12-10T21:36:00.029+01:00

Zatmění Měsíce 10. 12. 2011 bylo sice zatměním úplným, ale pro Českou republiku bohužel pouze částečným z toho důvodu, že téměř přesně ve chvíli, kdy Měsíc vystupoval nad obzor končila úplná fáze zatmění. A samozřejmě v témže čase (15:58 středoevropského času - SEČ) zapadalo Slunce. Po několika zcela zatažených dnech se v neděli obloha začala trhat, až v časných odpoledních hodinách byla téměř zcela bez mraků. Bohužel se krátce před východem Měsíce zase začala kupit oblačnost.

Průběh zatmění (k uvedeným časům nutno přičíst 9 hodin, abychom se dostali na středoevropský čas - SEČ):

Vypočtený čas platí pro Prahu, zatímco u Brna Měsíc vycházel o pár minut dříve. Berme to však jako zanedbatelný rozdíl.

Pro pozorovací stanoviště v Omicích u Brna u místních vysílačů a vodárny na kopečku nad vesnicí vyšel Měsíc za hradbou z oblačnosti a až po několika desítkách minut se dostal do "díry" v mracích. Zájemci o pozorování vyplnili čas čekání pohledem na Venuši, která byla nízko nad západním obzorem, a Jupitera, jež se na pár okamžiků několikrát objevil v mezeře mezi mraky. Malým dalekohledem Somet Binarem byly vidět i jeho největší měsíce. Pak nastalo několik desítek minut, kdy bylo možné shlédnout postupný výstup Měsíce ze stínu Země. Protože se zase začalo rychle zatahovat, žádné další objekty už nebylo možné pozorovat. Byli jsme však vděčni i za to, že jsme mohli vidět byť jen část hlavního bodu programu. I přes mraky a stávkující fotoaparát se nakonec podařilo udělat několik fotografií.

Čas 16:58 SEČ, ohnisková vzdálenost 200 mm, expozice 2 s

Čas 16:58 SEČ, ohnisková vzdálenost 200 mm, expozice 1 s

Čas 17:01 SEČ, ohnisková vzdálenost 200 mm, expozice 1 s

Čas 17:02 SEČ, ohnisková vzdálenost 70 mm, expozice 3 s

Částečně zatměný Měsíc a Brno-Bohunice

Ćas 17:08 SEČ, ohnisková vzdálenost 17 mm, expozice 4 s

Měsíc se záhy začal schovávat za mraky
Čas 17:12 SEČ, ohnisková vzdálenost 17 mm, expozice 8 s

Planeta Venuše nízko nad západním obzorem s projíždějícím automobilem v popředí

Čas 17:14 SEČ, ohnisková vzdálenost 33 mm, expozice 33 s

Pohled na blízké Omice

Čas 17:21 SEČ, ohnisková vzdálenost 17 mm, expozice 30 s

Rozloučení s Měsícem a pozorovacím stanovištěm

Čas 17:24 SEČ, ohnisková vzdálenost 30 mm, expozice 32 s

Všechny fotografie zde: https://picasaweb.google.com/106695084086166531570/ZatmeniMesice10122011VenuseKrajinky#

Další reportáž ze zatmění: od kamaráda Karlíka T.

Setkání s oblohou

2011-11-30T16:28:00.022+01:00

POZOR: pozorování probíhají POUZE PŘI JASNÉ OBLOZE!

Pokud je zataženo a nejsou vidět nebeské objekty, pozorování odpadá.

Pozvánka na pozorování zatmění Měsíce

Proběhlo, výsledky zde: Zatmění Měsíce 10. 12. 2011

Proběhne v Omicích u vysílače dne 10. 12. 2011 od 15:55 hodin.
Pozorovací dalekohled: čočkový Somet Binar o průměru objektivů 10 cm a zvětšení 25 krát.
Nutné: velmi teplé obutí a oblečení (včetně rukavic a čepice)!!! Přínosem je i termoska s čajem.
Fotografování: bude-li mít někdo zájem vyzkoušet si fotografování zatměného Měsíce, pak přes výše uvedený dalekohled to není možné. Nutno k tomu mít vlastní stativ, nejlépe také drátěnou spoušť a pořádný objektiv. Samozřejmě na fotografický blesk je třeba zapomenout!
ZÁKAZ svícení bílou baterkou, fotografickým bleskem, reflektory aut a podobně, a to zejména proti druhým osobám nebo fotoaparátům.

Místo pozorování zde:

K zatmění Měsíce dochází pouze při úplňku, kdy jsou Slunce - Země - Měsíc v jedné přímce a Země leží uprostřed. Stín vrhaný do prostou naší planetou má tvar kuželu, do něhož náš nejbližší souputník při svém oběhu kolem Země postupně vstoupí, projde jím a na druhé straně z něho vyjde. Na obloze pak tento jev vypadá tak, že na jednom konci Měsíc nápadně ztmavne, získá tmavě červenohnědou barvu, která se postupně rozlije po celém měsíčním disku a posléze z opačné strany Měsíce začne mizet (velmi zjednodušený popis).

Měsíc začne nad náš obzor vycházet dvě minuty před západem Slunce a bude již ve fázi úplného zatmění. Zároveň se západem Slunce vychází Měsíc ze stínu Země, to znamená, že v této chvíli skončí úplné zatmění Měsíce a od té doby budeme moci pozorovat zatmění pouze částečné. To znamená, že úplné zatmění v podstatě neuvidíme. Fáze částečného zatmění, kdy Měsíc bude postupně vycházet ze stínu Země, však potrvá ještě jednu hodinu a přibližně 20 minut, takže budeme mít dost času si Měsíc pořádně prohlédnout.

Ilustrační fota: Dalibor Hanžl 21. 2. 2008

Pozvánka ke stažení a tisku ZDE.

Průběh zatmění (autor Larry Koehn http://www.shadowandsubstance.com - zde i animace):
penumbra je polostín, umbra je stín Země, total eclipse je úplné zatmění, partial eclipse je částečné zatmění, mid-eclipse je střed zatmění. V animaci na http://www.shadowandsubstance.com je čas UT - to je světový čas, který se na středoevropský (náš) přepočte přičtením jedné hodiny. K času P.S.T. v tomto obrázku si přičtěte 8 hodin.

Jan Neruda: Písně kosmické

2011-11-20T19:31:00.004+01:00

Narodil se 9. 7. 1834 v Praze, zemřel 22. 8. 1891 tamtéž.

Básnickou sbírku Písně kosmické napsal v roce 1878.

_________________________________________________________________________________________________

1 - Letní ty noci zářivá

_________________________________________________________________________________________________

2 - Když k vám vesel hledím, zlatá vy Kuřátka

_________________________________________________________________________________________________

3 - Ach, jaké to blaho: poležet

_________________________________________________________________________________________________

4 - Což třepotá se to tu hvězdiček

Což třepotá se to tu hvězdiček,
jak včeliček ve vzlétlém roji! -
Proč asi ta jedna jediná
tam samotná povzdál stojí?

Tak dumavě chvílemi v dáli zří
a bleďoučké její jsou tváře,
je patrně hvězda mlaďoučká
dle dětinné v očku záře.

Jen někdy svůj doufavý vyšle hled
a stoudně zas do nebe mrká -
ba myslím, že také hvězdička
jak hrdlička láskou vrká!

_________________________________________________________________________________________________

5 - Snad jiní jinak uvidí

Snad jiní jinak uvidí -
já myslím nebe širé si jak naší zemi

a při hvězdách si myslím na lidi.

Vidím tam různotu skupení,
velkosti, tvarů a záře -
to musí různé osoby
být, kde jsou různé tváře!

Planetoidek tam havěť zřím
- uličnických to zmetků -,
jež hvězdám nám již stárnoucím
bab nadává a dědků;

hvězdičky na šňůře pupečné -
embrya - mléčné símě -
též nebe je zas v naději
a nosí sladké břímě;

panenky růžově planoucí,
mládence hledů zbrklých,
roj mužů světla klidného,

roj babic žlutě scvrklých.

Běhají spolu, a přece je
každý svých práv si bdělý,

jak lidi nás zde chladná zášť

je chladný éter dělí.

Životem různým se nebe skví

- dosti však tam též rovů
a svaté ticho v koutečkách,
jak sluší na hřbitovu.

Co světů Svět as pohrobí,
jež - jako naši velcí mrtví - zraku zmizí,
a přec svou váhou dále působí!

_________________________________________________________________________________________________

6 - Věřte, že také hvězdičky

Věřte, že také hvězdičky
mnoho, ba mnoho bolí,
každá si s námi naříká
slzavé na oudolí.

Mají svou drsnou lopotu,
točí se, běží, svítí,
sto tisíc mil vám přeběhnou
pro kousek živobytí.

Do únavy se lopotí,
trýzní svá zlatá těla,
kosmický prach si stírají
ze vznešeného čela.

_________________________________________________________________________________________________

7 - Po nebi hvězdic je rozseto

Po nebi hvězdic je rozseto
lesem jak zvonců vřesných,
dech času je měrně provádí
v jasavých kruzích plesných.

Vidíme plesu jenom cíp -
zkoumej a čítej sebelíp,
mistře v početním cviku,
nespočteš tanečníků!

Vesele se Zemí Měsíc jde,
Země zas v mocném kruhu
se okolo Slunce otáčí
v zářivém planet pruhu.

A i to velké Slunce zas
kolem většího vede nás -
a toto slunce jeho
kde jde? - a kolem čeho?

Mysli se nejvýš - a nad tebou
hvězd jako vřesných zvonců -,
a kdybys byl jako Slunce stár,

nedomyslíš se konců!

Klečím a hledím v nebe líc,

myšlénka letí světům vstříc -
vysoko - převysoko -
a slza vhrkla v oko.

_________________________________________________________________________________________________

8 - Poeto Světe, co jsi eón prožil

Poeto Světe, co jsi eón prožil,
než hvězdu k hvězdě v zvučný verš jsi složil,
než každé slunce s planet květem různým
jsi v sloku sloučil uměním svým luzným,
než z chaosního myšlének svých víru
jsi slunce k sluncím uved v zpěvů míru -
než mladé Zemi řekls: "Oživuj!",
poprvé nechal mladé srdce tlouci,
odevřel oko lidské: "Obdivuj!"

Poeto Světe! Hymnus tvůj je věčný!
Tvá každá sloka má svůj život pučný,
a když jej vykvěte, dá mrtvol zvučný
v tvé ruce zpět co zárod nově vděčný.
Poeto Světe! Kam se hymnu křídla
přes hlubně tmy, přes všechna světel vřídla,
kam, kam se křídla hymnu rozkládají?!
Když mořem vanou, moře z dna se bouří,
když zemí vanou, země k nebi kouří,
když nebem vanou, světům dech se tají!

Poeto Světe, co tvůj hymnus kryje,
co vše v něm mře, co nesmrtelno žije!
Ba není krásy, by v něm nekvítala,
a není zoře, by v něm nesvítala,
a není jasu, by se jím nešířil,
a není květu, by se v něm nepýřil,
ne ptačích hrdel, by v něm nezapěla,
ne dětských smíchů, by v něm nezvonily, -
a není slz, by jím se neronily,
ne zoufalosti, by v něm nevzkypěla,
a není boje, by v něm neburácel,
ne mučedníka, by v něm nekrvácel, -
a není touhy, by jím nevanula,
a není lásky, by v něm neplanula,
a není srdcí se vším citem svojím,
by netloukla v tom velkém hymnu tvojím!

Poeto Světe! Poetů jsi bohem,
a přec - jsi poetou jen všech poetů slohem.
A byť tvůj hymnus velký jako nebe,
co dáváš v něm? - vždy jen a jenom sebe!
A čtoucím nám byť nadšením už vzplály líce,
my cítíme: poeta cítil více!
Ty s tvůrčí rozkoší máš tvůrčí trýzeň spolu -
a kdo se z čtoucích ptá, co hymnus stál tě bolu!

_________________________________________________________________________________________________

9 - Stárnoucí lidstvo čte ve hvězdách

_______________________________________________________________________________________________

10 - Paprsku z Alkyony mé

_________________________________________________________________________________________________

11 - V pusté jsme nebeské končině

_________________________________________________________________________________________________

12 - Všechny ty vířivé planety

Všechny ty vířivé planety,
s měsíci přílepky,
vylétly do světa širého
ze Slunce z kolébky.

Všechny ty vířivé planety
za svoji za dobu
slétnou zas ze světa širého
do Slunce do hrobu.

_________________________________________________________________________________________________

13 - Také to Slunce ohnivé

_________________________________________________________________________________________________

14 - Zem byla dítětem, myslela

Zem byla dítětem; myslela,
ona že vesmíru pyšný střed
a kvůli ní Slunce i obloha
a celý širý Svět.

Přišlo jí také už poznání,
divně se chvěje jí srdce dnes
a je jí jak panence rozkvětlé,
když vešla v první ples.

Po sále hvězdy se chechtají:
"Velký svět není jí ještě znám,
však - hezounká, milounká panenko -
tys zato známa nám!

Na tebe my jsme už hleděly,
když bylas v poupěti drobný květ,
když rostla jsi do krásy - samý sen
a sobě celý svět!"

Měsíček čekal hned u vchodu:
"Panenko, žádám vás - ať tak dím -
za taneček první a poslední
a za ty mezi tím!"

_________________________________________________________________________________________________

15 - Měsíček pěkný mládenec

Měsíček, pěkný mládenec,
s jemně zářící lící,
oblétá Zemi panenku
jak holub holubici.

Když ji hled jeho políbí,
zvlní se ňadra její,
oheň se vnitřní rozkypí
a rty se žárem chvějí.

Přece se věčně upejpá,
ret její vždy zas chladne,
stoudně si vede vpovzdálí -
a Měsíc schne a vadne.

Znej ty panenky jako já,
budeš si vést jináče:
ve dne se každá upejpá -
a v noci blahem pláče.

Panenka Zem po celou noc
hledí k tvé slíčné tváři -
k ránu je plno rosných slz
jak dívčím po polštáři.

_________________________________________________________________________________________________

16 - Báječně krásný to přec byl sen

_________________________________________________________________________________________________

17 - Měsíček že je mrtvý muž?

Měsíček že je mrtvý muž?

A jeho pilné zaměstnání
při svaté lidstva osvětě?
Pak není širém ve světě
nad takové skonání!

Chtěl bych, až jednou dokonám
- odpusťte hvězdné touze -
jak Měsíc svítit lidstvu dál -
tak dlouze - ach tak dlouze!

_________________________________________________________________________________________________

18 - Měsíc mrtev. Při něm ve prodlení

Měsíc mrtev. Při něm ve prodlení
den se s nocí střídá jak dvé mnichů,
jak dvé mnichů, ne víc ku obsluze,
jen co mrtvých stráže na modlení.

Střídají se v svatém, hlubném tichu,
beze smavých červánkových hříček:
den tam neodvírá růžově svých víček,
náhle plane v plamenné své hrůze.
Jeho krok je němý, bez pospěchu,
nejde v ranních písních, v šeptném šumu stromů,
nekráčí po bouřích s třesknou hudbou hromů -
mrtvol nemá dechu ani slechu.

Slunce žhavé v černém visí nebi,
dolů z něho střely ohně srší,
proudy ohně dolů z něho prší,
ohně okeán se dolů lije -
mrtvá půda příšerně se šklebí,
s žízní děsnou, zimničně horoucí
žhavé proudy ohně lokem pije.

Kdyby bylo oko tam živoucí,
jediné je sžehne slunce políbení,
ale není ta to oko - není!

A ta noc - to hrob v svém rozšklebení!
Bez rosy noc, jež by vandrovníku
perel do kadeří navěsila,
beze snů noc, jež by milovníku
milých kouzel srdcem rozesila.

Hvězd tam plno, plno v černém nebi,
kdož by sčítal vše je světlonoše!
ale všechny planou bez rozkoše,
bez hravosti, chvějné bez sladkosti,
svítí jako drobné bílé lebi,
jak když z černé země bílé svítí kosti.

Ach ta noc! ta není obraz milosrdí!
Jedním dechem plamy v ledy tvrdí -
zima, zima, mráz až v báj rostoucí -
by tam bylo srdéčko kés vroucí,
v jednom trhlo by se okamžení,
ale není tam to srdce - není!

Měsíc mrtev. Siná jeho stále
tvář sem na nás hledí v stejném příznaku,
jak když mrtvý v rakvi leží na znaku.

Pohřeb zvolna kráčí Světem dále,
světla slavně kolem něho víří -
Měsíčku, by bylo citného ti zoru,
dnem i nocí zřel bys na obzoru
vdovu Zemi vlhkém ve šlojíři.

_________________________________________________________________________________________________

19 - Oblaky Země jsou synové tkliví

_________________________________________________________________________________________________

20 - Čím člověk já ve světů kruhu jsem?

(Mluvíval člověk:)

Čím člověk já ve světů kruhu jsem?
Mně skromnost má jazyk víže, -
však pohleďte někam ke dvoru,
hned znáte, kdo sluha, kdo kníže.

Já Slunci a Siriu říkám "ty",
a ony? - Vzdor skvělé záři
vždy pokorně stojí opodál
se služebným úsměvem v tváři.

_________________________________________________________________________________________________

21 - Jak lvové bijem o mříže

(A mluví člověk:)

_________________________________________________________________________________________________

22 - Seděly žáby v kaluži

Seděly žáby v kaluži,
hleděly vzhůru k nebi,
starý jim žabák učený
odvíral tvrdé lebi.

Vysvětloval jim oblohu,
líčil ty světlé drtky,
mluvil o pánech hvězdářích
zove je "Světa krtky".

Pravil, že jejich hvězdný zkum
zvláštní je mírou veden,
dvacet že milionů mil
teprv jim loket jeden.

Tedy že, řekněm pro příklad
- věříme-li v ty krtky -,
k Neptunu třicet loket je,
k Venuši jen tři čtvrtky.

Rozmluvil se pak o Slunci
- žáby jsou divem němy -,
ze Slunce že by nastrouhal
na tři sta tisíc Zemí.

Slunce že velmi slouží nám,
paprskovými klíny
štípajíc věčnost na rok a
směnkové na termíny.

O kometách že těžká řeč,
rozhodnout že to nechce,
míní však, že by nemělo
soudit se příliš lehce

Nejsou snad všecky nešťastny,
nejsou snad zhoubny všecky,
o jedné ale vypráví
sám rytíř Luběněcki:

sotva se její paprsky
odněkud k nám sem vdraly,
vskutku se v glinské hospodě
hanebně ševci sprali.

O hvězdách potom podotknul,
po nebi co jich všude,
skoro že samá slunce jsou,
zelené, modré, rudé.

Vezmem-li pak pod spektroskop
paprslek jejich světla,
že v něm naleznem kovy tyž,
z nichž se i Země spletla.

Umlknul. Kolem horlivě
šuškají posluchači.
Žabák se ptá, zdaž o světech
ještě cos zvědít ráči.

„Jen bychom rády věděly,“
vrch hlavy poulí zraky,

„jsou-li tam tvoři jako my,
jsou-li tam žáby taky!“

_________________________________________________________________________________________________

23 - Že skály již Země plameny

Že skály již Země plameny
v nezdolná pouta kují?
Vždyť já je zřím, ty plameny,
vrch Země poskakují!

Vidím je svítit po keřích
ve vonných růží tvaru,
slyším je v ptačích hrdélcích
klokotat v plném varu.

Děvčátko když si mlaďounké
ku prsoum mocně vinu,
cítím, že vinu ohně sloup
žhavý, až žárem hynu.

A když si lidstvu nahlédnu
do vzníceného oka,
do oka, jež jak hvězdná tůň
bájně jde do hluboka;

do oka, ježto v mžiknutí
rekovným ohněm zjásá,
volá-li voj svůj do boje
svoboda, pravda, krása;

v něž při slově lidsky šlechetném
vpryskne hned slzná něha:
cítím, jak vlastní plamen můj
vzhůru až k nebi šlehá.

_________________________________________________________________________________________________

24 - Dík budiž vám, zlaté hvězdičky

_________________________________________________________________________________________________

25 - Vlast svou máš nade vše milovat!

"Vlast svou máš nade vše milovat!"
to ve hvězdách zlatě psáno
a krasšího hvězdám nad zákon ten
zákona není dáno.

Proto má planeta slunce své,
jež k druhům ji měkce pojí,
a každý má hvězdnatý nárůdek
odvěkou oblast svoji.

Proto i kometa jiskrná
tak dlouze své tělo plouží,
že do světa zahnané atomy
po vlasti nazpět touží.

_________________________________________________________________________________________________

26 - Vzhůru již hlavu, národe

Vzhůru již hlavu, národe,
k nebi své zdvihni oči!
Viz: jsou tam i malé hvězdičky,
kol nichž se velké točí!

Toť prostě tím: ty maličké
z jadrného jsou fládru,
ale ty velké a poslušné
jen z plynových jsou hadrů.

Troufám, že při té myšlénce
srdce ti povyskočí -
nuž - buďme tou malou hvězdičkou,
kol níž se velké točí!

Jde to, ach jde! Jen každý hleď
k vlastnímu dobře jádru:
bude-li každý z nás z křemene,
je celý národ z kvádrů!

_________________________________________________________________________________________________

27 - Kdo měkkým je, ten bídně mře!

Kdo měkkým je, ten bídně mře!
Aj, lide, vzhůru k nebi zrak:
velká ta světla - samý drak -
had hada-li nepozře,
drakem se nestane!

Boj, všude boj, kam oko zře!
I věčné slunce, chce-li žít,
musí se kolem s slunci bít -
had hada-li nepozře,
drakem se nestane!

Klam, v národech že láska vře!
Ach neposlouchej hravých vnad,
živ-li chceš být, buď lačný had -
had hada-li nepozře,
drakem se nestane!

_________________________________________________________________________________________________

28 - Slunce je hvězda proměnná

_________________________________________________________________________________________________

29 - Měsíček mrtvý - budoucnost

_________________________________________________________________________________________________

30 - Děj Země je krátce jen vyprávěn

Děj Země je krátce jen vyprávěn,
jak píseň se krátce skládá:
vylétla jiskřička z plamenu,
a zčernalá zpět zas padá.

A v jediném světem tom mihnutí,
v tom kratičkém jiskry plání
všecken si vyžije lidstvo boj,
ba všechno i milování.

Tak krátká to, kratičká písnička,
a může být ještě kratší,
veliký lidské je lásky bol
a několik slov naň stačí.

Snad stačila sloka by jediná,
snad jediné slůvko pouze,
do písně se to tak krátce dá -
a žije se to tak dlouze.

_________________________________________________________________________________________________

31 - Zelená hvězdo v zenitu

_______________________________________________________________________________________________

32 - Myslím, že malý Měsíček

Myslím, že malý Měsíček
poety měl jen malé,
naše že Země veliká
poety má již krále.

Až i to Slunce obrovské
života květ pokryje, -
jaká tam budou srdce as,
jaká v nich poezie!

Jací tam velcí tvorové,
jaké jich touhy vzdorné,
jaké v jich očích myšlénky
nezdolné, světoborné!

Jaké tam citů záchvěvy,
jaké tam v prsou běsy,
jaký zas výblesk radosti,
výskavé, šlehavé plesy!

Jaká tam slova hluboká,
jaká v nich nadšení záře!
Jaká tam bujnost mladých těl,
jaké tam oslnivé tváře!

Jaké tam jasavé naděje,
jaká tam lásky tíseň -
chtěl bych za cenu života
procítit slunečnou píseň!

_______________________________________________________________________________________________

33 - Již vyznám se ze všech hříchů svých

_______________________________________________________________________________________________

34 - Promluvme sobě spolu

Promluvme sobě spolu,
co je v tom světě širokém,
co je tu, co je bolu!

Kde rozvoj je, je boj - po světě boj je všude
a bez mrtvol zde nejsou přetvary,
i hudba sfér jen války píseň hude
a věčně v útok znějí fanfáry!
Ta slunce veškerá, než vojevodí,
se slunci kol titánské boje vodí
a každá planeta jich s druhou v turnaj ješí,
než šťastna, vítězna se domovině těší;
tak zuří boj až k drobným žhounkám dolů
po nebes klenu hlubokém -
co je v tom světě širokém,
co je tu, co je bolu!

A naše Zem? Kde nové vzrůstá, staré hyne,
ach celá Zem je mrtvých oudolí,
skrz mrtvých troucheň květ se k světlu vine -
kdo doved zde by sčítat mrtvoly!
Zde válka běsná. Z krve dravec tyje,
i slavík sladký v úkor jiným žije,
tvor tvora beře v plen i jeho celé žití
a žádný neptá se, zda druhý tvor též cítí.
Co horou zde, to hromada je kostí,
co údolem, to šachta budoucnosti,
a čas v ni hází ve dnů běhu divokém
mrtvolu na mrtvolu -
co je v tom světě širokém,
co je tu, co je bolu!

A člověk - člověk! Štědrá byla ruka,
jež ohně vrhla lidských do stanů, -
co srdce cit, to žhoucí lidská muka,
co myšlének, to lidstva katanů!
Ach pokrok lidstva! Člověk vpřed se plíží,
svou krví nohu k strmé stezce klíží,
a napřed ví, než vrchu se doplazí,
že zchladlá Země všechen život zmrazí.
A naše láska! Mrtvých spalování!
Jen ranní sen je všechno milování,
den jsou dvě srdce lidská šťastna spolu,
v den druhý štěstí prchá poskokem
a obě srdce letí v propast dolů -
co je v tom světě širokém,
co je tu, co je bolu!

_______________________________________________________________________________________________

35 - Přijdou dnové, léta, věky, věků věky.

Přijdou dnové, léta, věky, věků věky.
Kolem Slunce mdlobou hasnoucího
kroužit budou planet mrtvoly.
Země bude siná, tichá, němá.

Dávno bude po všech lidstva synech -
v prach a jíní rozpadla se těla,
dávno bude po všech slávy činech -
touha někam v vesmír odletěla;
dávno po srdci i jeho bolu,
dávno dohořelo milování,
jásot odvanut i žalování,
dávno, dávno, poslední co píseň
zoufalou svou vzduchem chvěla tíseň -
všechen život v mraznou ztuhnul plíseň,
bol i radost v kámen ztuhly spolu.

K příkrovnímu, lhostejnému nebi
povrch Země příšerně se šklebí,
Zem je samá dlouhá, hlubná vráska.
Mrazný éter do povrchu pere,
šklebinou se k Země nitru dere -
Země puká tiše, nezapraská,
Zem se trhá tiše, beze zvuku,
Zem je němá, dožila svou muku. -

Přejdou dnové, léta, věky, věků věky.
Šerou prostorou jak černá rakev
Země krouží slabnouc, slabnouc v letu,
jak když orel těžce postřelený
ve spirále děsně obrovité
dolů letí - letí - letí -

Dopadne Země k Slunci zpět,
ze Slunce šlehne plamů květ
jak života na úsvitě,
a vzdálené hvězdy a širý Svět
zví, že se tu naposled - naposled
líbají matka a dítě.

_______________________________________________________________________________________________

36 - Aj, tamhle dřímavých jiskerek

_______________________________________________________________________________________________

37 - Ty věčné hlasy proroků

Ty věčné hlasy proroků,
že také mrtvi budem,
nuž ano, ano, víme to -
my Světa nepřebudem!

Co rozkvétá, to odkvétá,
co vzešlo, zase chřadne,
a Zem i s lidstvem rozkvětlým
jak bílá růže zvadne.

Však proto smrti myšlénkou
my srdce nezbodáme!
My vyžijem a dožijem
a Světu příklad dáme!

Dřív Světa původ seznáme
a sil všech tajné zdroje,
dřív na dno časů sestoupnem
a sečtem světů roje!

Před žádnou, žádnou záhadou
své šíje neskloníme,
o nebes klenby nejzazší
svým duchem zazvoníme!

My umřem, avšak dříve si
hrob vystelem slávou,
Svět celý musí nad hrobem
stát s obnaženou hlavou.

_______________________________________________________________________________________________

38 - Až planety sklesnou k Slunci zpět

Až planety sklesnou k Slunci zpět
a mrazem se Slunce rozskočí,
až drobty ty, smrtí poštvány,
si v divokou elipsu zabočí,
až pohřební, truchlý průvod ten,
pln hrůzy, prost života vděků,
se vesmírem dalekým promete
přes milion, milion věků;

až konečně někde v koutečku
se po letu dlouhém zastaví
a prášek z nás světů bývalých
se ve nový chaos rozžhaví,
až v chaosu tam boj plamenný,
boj titánský poznovu vzplane
a z plamenů žárných až nový svět
jak čarovný fénix zas vstane;

až na novém, kyprém světě tom,
boj ustoupí mladu životu
a luh bude samý barev smích
a háj plný sladkého šumotu,
až na světě tom zas vypučí
tvor se srdcem, se zpěvnou tísní:
pak snad zase drobounký atom můj
tam zazvoní kosmickou písní!

_______________________________________________________________________________________________

Dodatek

Obrázky převzaty ze stránky NASA

V květnu 2009 na návrh své manželky Indíry, jejíž matka je Češka, vzal americký astronoaut Andrew Feustel sbírku básní Písně kosmické na palubu raketoplánu Atlantis při své misi k Hubbleovu kosmickému dalekohledu. Výtisk pak daroval v srpnu 2009 do muzea Astronomického ústavu Akademie věd v Ondřejově u Prahy.

Aktualizace

2011-11-03T20:19:00.017+01:00

1. 1. 2012   - přídány Úkazy na obloze leden a únor 2012
1. 1. 2012   - přidán příspěvek Ohňostroj na Silvestra 2011
12. 12. 2011 - do příspěvku Zatmění Měsíce 10. 12. 2011 přidána Reportáž od Karlíka T.
10. 12. 2011 - do Příspěvků přidáno Zatmění Měsíce 10. 12. 2011
2. 12. 2011 - do Pozvánky na pozorování částečného zatmění Měsíce vložen obrázek průběhu zatmění
30. 11. 2011    - přidána do Příspěvků záložka Setkání s oblohou a do ní Pozvánka na pozorování částečného zatmění Měsíce
20. 11. 2011    - přidán příspěvek Jan Neruda: Písně kosmické
17. 11. 2011    - změněna podoba stránek
3. 11. 2011    - vložen odkaz na stránky Průvodce hvězdnou oblohou
                        - doplněna Venuše do úkazů na listopad a prosinec 2011

Úkazy na obloze listopad a prosinec 2011

2011-10-27T01:03:00.012+02:00

Pohled na jih v první polovině noci

   Současnému nebi krátce po západu Slunce (mapka pro 20:30 SEČ dne 10. 11.) vévodí ještě Letní trojúhelník, jehož vrcholy tvoří tři nejjasnější hvězdy ze tří souhvězdí: bílá Vega z Lyry, západně od ní Deneb z Labutě a Altair z Orla. Všechna tři souhvězdí jsou velmi krásná a Labuť s Orlem velmi věrně zachycují podobu obou ptáků na pozadí pásu Mléčné dráhy.

     Vysoko nad jižním obzorem najdeme tzv. Pegasův čtverec. Opět to není souhvězdí, stejně jako v případě Letního trojúhelníku, ale pouhá orientační pomůcka. Všechny čtyři hvězdy ani nepatří do souhvězdí Pegasa, nýbrž jedna z nich (vlevo nahoře) náleží do souhvězdí Andromedy. Nese jméno Sirrah. Ostatní tři jsou součástí okřídleného koně Pegasa. Tvoří pegasovo tělo, přičemž zadní nohy jsou nahrazeny souhvězdím Andromedy, takže můžeme na obloze najít jen přední nohy Pegasa. Jasná hvězda Markab tvoří přechod těla do krku koně a na nozdrách pak najdeme další jasnou hvězdu Enif. Okolí Pegasa směrem na jih a jihovýchod je tvořeno nevýraznými souhvězdími, z nichž si můžeme jmenovat například Jižní rybu s hvězdou Fomalhaut a velrybu s hvězdou Mirou. Jižní ryba je však v našich podmínkách většinou velmi špatně pozorovatelná, protože vychází jen nízko nad obzorem, kde její pozorování povětšinou ruší smog či světelné znečištění. Hvězda Mira je zajímavá změnami své jasnosti. Je to hvězda proměnná a její měnlivosti si všiml i autor jejího jména, které pochází od slova „mirabela“, což znamená „podivuhodná“.

     Východně od Pegasa tedy nacházíme protáhlé souhvězdí Andromeda. Na jihovýchod od něj pak drobný Trojúhelník a Berana, na jehož okraj se nyní promítá velmi jasná planeta Jupiter, pozorovatelná až do prosince po celou noc. Ale zpět k Andromedě. Pozorovatelé si nad prostřední jasnou hvězdou ze třech nejjasnějších hvězd tohoto souhvězdí mohou najít dvě slabší hvězdičky a poblíž vzdálenější z nich také mlhavý obláček, viditelný při slušných pozorovacích podmínkách i pouhýma očima, tedy bez použití jakéhokoliv dalekohledu. Tato na pohled mlhovinka je ve skutečnou obrovským ostrovem hvězd – galaxií. Její katalogové označení podle pana Messiera je M31, její jméno pak Velká mlhovina v Andromedě. Jedná se o nejbližší galaxii k naší Galaxii a má své satelity, dvě menší galaxie, které lze rozlišit ve středně velkém astronomickém dalekohledu.

     Přejdeme-li od Pegasova čtverce přes Andromedu severovýchodně, narazíme na souhvězdí Persea s nejjasnější hvězdou Algol, které stejně jako Kasiopea a Cepheus patří mezi souhvězdí podzimní oblohy. Perseova nejjasnější hvězda se nazývá Algol, což se překládá jako „démon pouště“ či „hlava ďábla“ a navozuje představu, že už staří Arabové při jejím pojmenovávání věděli o proměnnosti její jasnosti.

     Kasiopea vytváří na obloze nádherné dvojité W z pěti jasných hvězd. Mezi ní a Perseem můžeme opět pouhým okem zahlédnou mlhavý obláček. Opět se o mlhovinu nejedná. Jsou to dvě otevřené hvězdokupy s názvem chí a h Persei. Na jednotlivé hvězdy se nám rozpadne už v menších dalekohledech.

Mapka pro 20:30 hodin 10. 11. 2011 - jih

Mapka pro 20:30 hodin 10. 11. 2011 - jih (pro tisk)

Pohled na sever v první polovině noci

     Nad severním obzorem jsou notoricky známá cirkumpolární souhvězdí, která nikdy nezapadají. Každý pozná tzv. velký vůz, sedm jasných hvězd seskupených do tvaru vozu nebo názornější „naběračky“. Poslední dvě hvězdy oje velkého vozu směřují do Pastýře na Arctura, který na obloze leží přibližně v pětinásobné vzdálenosti, jaká je mezi zmíněnými hvězdami oje. Sedm hvězd velkého vozu bylo také označováno jako sedm volů, které Pastýř na nebi pase.
     Při pozornějším pohledu na prostřední hvězdu v oji uvidíme, že jsou to ve skutečnosti dvě hvězdy vedle sebe. Jasnější se nazývá Mizar a slabší vlevo nahoře od ní je Alcor.
     Poslední dvě stálice z velkého vozu, představující kola, se rovněž dají použít pro vyhledání zajímavého objektu. Tentokrát pro polární hvězdu, tedy sice trošku slabší ale v dané oblasti blízko nebeského pólu nejjasnější hvězdu Severku neboli Polárku. Do její blízkosti směřuje prodloužená osa rotace Země, takže v průběhu noci to vypadá, jakoby se celá obloha kolem Polárky otáčela. Polárku vyhledáme tak, že vzdálenost mezi koly velkého vozu protáhneme opět přibližně pětkrát nad velký vůz.
     Stejně jako hvězdy velkého vozu jsou jen součástí mnohem rozsáhlejšího souhvězdí Velké medvědice, také Polárka je součástí Malého medvěda obvykle nesprávně nazývaného malým vozem. Kolem něho se obtáčí dlouhé souhvězdí Drak, které však není nijak nápadné, protože ho tvoří slabší hvězdy.

Mapka pro 20:30 hodin 10. 11. 2011 - sever

Mapka pro 20:30 hodin 10. 11. 2011 - sever (pro tisk)

Pohled na jih ve druhé polovině noci

     Ve druhé polovině noci se nejvýše nad hlavu dostávají typická zimní souhvězdí a k ránu kolem 6. hodiny se už zimní souhvězdí kloní nad západní obzor. Nejkrásnějším zimním souhvězdím je bezesporu Orion s nádhernou Velkou mlhovinou označenou Messierem jako M42. Jihovýchodně od něho v souhvězdí Velkého psa září nejjasnější hvězda celé pozemské oblohy Sírius. Od Velkého psa pozvednutím hlavy k nadhlavníku (zenitu) narazíma na Malého psa a jeho nejjasnější hvězdu Procyon a pokud budeme pokračovat severním směrem, narazíme na souhvězdí Blíženců s jasnými hvězdami Castorem a Polluxem.

     Vpravo nahoře od Oriona se rozkládá souhvězdí Býka s načervenalou hvězdou Aldebaranem. Pozor na to, aby díky barvě nedošlo k záměně s planetou Marsem. Aldebarana snadno rozeznáme podle toho, že na obloze bliká (scintiluje), což je typická vlastnost bodových hvězd, nikoliv však planet, jejichž kotouček na obloze je větší (ač to lidské oko není schopno rozlišit) a proto jejich svit není tolik ovlivňován nestabilitou atmosféry a svítí klidným, stálým světlem. Aldebarana (oko býka) najdeme na okraji otevřené hvězdokupy Hyády, která tvoří hlavu Býka a kde můžeme očima rozeznat jednotlivé hvězdy. Na hřbetě pak Býk nese další nádhernou otevřenou hvězdokupu Plejády, česky Kuřátka, označovanou jako M45. Nad Býkem se oblohou rozkládá souhvězdí Vozky s jasnou žlutou hvězdou Capellou.

     Východně od Raka k ránu vystupují nad obzor typická jarní souhvězdí. Nejblíže Rakovi se na obloze nachází Lev, jehož si můžeme představit jako ležící zvíře s hlavou natočenou směrem k Rakovi. Nejjasnější hvězda dostala jméno Regulus, což znamená srdce lva. Do Lva se v současné době promítá výrazný klidně svítící načervenalý bod – planeta Mars. Až do konce roku ji můžeme pozorovat ve druhé polovině noci. Před východem Slunce nízko nad východním obzorem pak můžeme sledovat bílého Saturna, druhou největší planetu Sluneční soustavy.

Mapka pro 6:00 hodin 10. 11. 2011 - jih

Mapka pro 6:00 hodin 10. 11. 2011 - jih (pro tisk)

Venuše

V prosinci bude večer nad západním obzorem krátce po západu Slunce viditelná nejjasnější planeta pozemské oblohy - Venuše. Díky své jasnosti je zřetelná už na nepříliš potemnělé obloze. Je to třetí objekt - po Slunci a Měsíci, od kterého v prostředí bez jakéhokoliv parazitního světla předměty vrhají stíny.

Kometa C/2009 P1 Garradd

Informace ke kometě jsou již v úkazech na září, takže zde jen mapky:

Mapka s pozicemi komety za delší období (data vyznačena u některých pozic)

Mapka s pozicemi komety za delší období (data vyznačena u některých pozic) - pro tisk

Měsic

Listopad: v první čtvrti 2. 11., v úplňku 10. 11., v poslední čtvrti 18. 11., v novu 25. 11.

Prosinec: v první čtvrti 2. 12., v úplňku 10. 12., v poslední čtvrti 18. 12., v novu 24. 12.

Další zajímavé úkazy

* Konjunkce (největší přiblížení na obloze) Marsu s Regulem, nejjasnější hvězdou souhvězdí Lva, 11. 11. v 5 hodinu SEČ. Mars severně od Regula.

* Konjunkce Saturnu se Spicou, nejjasnější hvězdou Panny, 15. 11. v 1 hodinu SEČ, a to pro naši republiku pod obzorem. Pozorovat tyto dva objekty můžeme až zhruba po pěti hodinách po největším přiblížení. I tak to jistě bude pěkná podívaná. Saturn severně od Spici.

* Konjunkce Marsu s Měsícem těsně po jeho poslední čtvrti dne 18. 11. v 6 hodin SEČ. Mars severně od Měsíce.

* Konjunkce Jupiteru s dorůstajícím Měsícem čtyři dny před jeho před jeho úplňkem 6. 12. v 18 hodin. Jupiter jižně od Měsíce.

* Úplné zatmění Měsíce, z ČR pozorovatelné jen částečně, dne 10. 12. 2011. Zatmění začíná kolem po poledni SEČ, ale Měsíc pro naši polohu vychází až 15:56 SEČ, což jsou dvě minuty před koncem úplného zatmění, které končí v 15:57,4 hodin. V této chvíli začne postupně měsíční disk vystupovat ze stínu Země, takže budeme moci ještě asi hodinu a půl sledovat částečné zatmění Měsíce, a to až do 17:18 hodin. Pak už se bude Měsíc pohybovat jen v polostínu až do 18:30 hodin.

* Maximum meteorického roje Geminid 14. 12. v 19 hodin, jichž lze během hodiny spatřit na obloze kolem 100.

* Konjunkce Saturnu s Měsícem 20. 12. v 7 hodin. Saturn severně od Měsíce.

Podrobnosti o jednotlivých souhvězdích si lze přečíst zde: Průvodce hvězdnou oblohou

Úkazy na obloze

2011-10-25T23:56:00.009+02:00

Klikni na jednotlivé odkazy:
Úkazy na obloze leden a únor 2012
Úkazy v listopadu a prosinci 2011 vč. komety Garradd
Úkazy v září a říjen 2011 vč. komet a supernovy SN2011fe

Úkazy na obloze září 2011 vč. supernovy SN2011fe a komety C/2009 P1 Garradd

2011-08-30T17:53:00.017+02:00

Orientace na obloze - hvězdy a souhvězdí

V současné době můžeme po západu Slunce, který nastává kolem půl osmé a koncem září už ve tři čtvrtě na sedm SELČ, pozorovat ještě jarní souhvězdí Pastýře s jasnou hvězdou červené barvy Arcturem a malý oblouček jasných hvězd Severní koruna se svou nejjasnější hvězdou Gemmou. Přes méně výrazná souhvězdí Herkula, Hada a Hadonoše se dostaneme do oblasti krásných letních hvězdných konstelací.

Letnímu nebi vévodí tzn. Letní trojúhelník. Není to žádné souhvězdí, protože vrcholy rovnoramenného trojúhelníku tvoří tři nejjasnější hvězdy ze tří různých souhvězdí. Nejvýraznější je bílá Vega z Lyry, poměrně malého souhvězdíčka ve tvaru kosodélníku s Vegou nad pravým horním vrcholem. Západně od něj se rozkládá velká Labuť s roztaženými křídly a dlouhým krkem s hlavou Albireo nataženým k jižnímu obzoru. Jasná hvězda z trojúhelníku tvoří labutin ocas a v překladu se tak i jmenuje - Deneb. Nejníže k obzoru poblíž hlavy Labutě má svoji hlavu Orel. Vévodí jí načervenalý Altair neboli oko Orla, samotné tělo Orla pak směřuje jihozápadním směrem a křídla rozpínající se do stran protínají Mléčnou dráhu.

Světlý pás Mléčné dráhy prochází Orlem a Labutí, stoupá vysoko nad hlavu a odtud se sklání k severnímu obzoru. Pod Orlem protíná Střelce - další méně výrazné souhvězdí, které má však směrem k západu nádherného souseda - Štíra se zářivou hvězdou Antarem. Jméno jeho nejjasnější hvězdy má vyjadřovat podobnost s planetou Mars, protože Antares (AntiAres čili soupeř Marsův) má stejně jako Mars výrazně červenou barvu.

Mapka pro 5. 9. 2011 v 22 hodin - jih

Poslední dvě stálice z velkého vozu, představující kola, se rozněž dají použít pro vyhledání zajímavého objektu. Tentokrát pro polární hvězdu, tedy sice trošku slabší ale v dané oblasti blízko nebeského pólu nejjasnější hvězdu Severku neboli Polárku. Do její blízkosti směřuje prodloužená osa rotace Země, takže v průběhu noci to vypadá, jakoby se celá obloha kolem Polárky otáčela. Polárku vyhledáme tak, že vzdálenost mezi koly velkého vozu protáhneme opět přibližně pětkrát nad velký vůz.

Stejně jako hvězdy velkého vozu jsou jen součástí mnohem rozsáhlejšího souhvězdí Velké Medvědice, také Polárka je součástí Malého Medvěda obvykle nesprávně nazývaného malým vozem. Kolem něho se obtáčí dlouhé souhvězdí Drak, které však není nijak nápadné, protože ho tvoří slabší hvězdy.

Východně od Severky nikdo nepřehlédne pět jasných hvězd seskupených do velkého dvojitého W. Jeho impozantní vzhled navíc umocňuje bílý nepravidelný pruh Mléčné dráhy na jeho pozadí. Je to souhvězdí Kasiopea, jedno z vůbec nejkrásnějších na celé pozemské obloze. Pod Kasiopeou směrem k severovýchodnímu obzoru najdeme souhvězdí Persea. Směrem západním od něj prochází protáhlé „tělo“ Andromedy, na něj navazuje souhvězdí Pegasa.

Mapka pro 5. 9. 2011 v 22 hodin -sever

Tělesa sluneční soustavy

Jupiter

Planeta Jupiter je mimořádně nápadným objektem oblohy, viditelným v září po většinu noci. Promítá se do souhvězdí Berana. Od hvězd jej snadno rozlišíme nejenom díky vyšší jasnosti, ale také podle toho, že jeho světlo září klidným světlem, zatímco hvězdy scintilují (blikají). Už v malém dalekohledu pak můžeme spatřit tmavší proužky v jeho atmosféře a čtyři největší měsíce Io, Europu, Ganymeda a Kallisto seřazené s Jupiterem do jedné roviny.

Mapka pro 5. 9. 2011 v 24 hodin - východ

Měsíc

Měsíc je 14. 9. v první čtvrti (písmeno D), 12. 9. v úplňku, 20. 9. v poslední čtvrti (písmeno C) a 27. 9. v novu, kdy jej nelze na obloze spatřit.

C/2009 P1 Garradd

Dlouhoperiodická kometa je na přelomu srpna a září v nejmenší vzdálenosti 1,4 AU od Země. (1 AU odpovídá vzdálenosti Země-Slunce.) Kometa se už dnes dá najít v menším dalekohledu, v Somet Binaru zvětšujícím 25x zcela bez problémů, a bude se i nadále zjasňovat. Zároveň se však posouvá západním směrem, takže v listopadu a prosinci 2011 bude nejhůře pozorovatelná. Největší jasnosti pak dosáhne někdy v únoru 2012. Nejblíže ke Slunci bude procházet 23. 12. 2011, a to ve vzdálenosti 1,6 AU.

Kometu objevil 13. 8. 2009 G. J. Garradd, po němž je pojmenovaná, jako objekt zhruba 18. hvězdné velikosti.

Efemerida:

Datum Rektascenze Deklinace Delta r Mag.

===================================================

30/08/2011 19h40m41s 19°21'09" 1,405 2,186 8,1

02/09/2011 19h29m00s 19°37'15" 1,419 2,159 8,1

05/09/2011 19h17m50s 19°48'21" 1,437 2,133 8,1

08/09/2011 19h07m17s 19°54'59" 1,459 2,107 8,1

11/09/2011 18h57m22s 19°57'49" 1,484 2,081 8,0

14/09/2011 18h48m09s 19°57'27" 1,512 2,056 8,0

17/09/2011 18h39m37s 19°54'33" 1,542 2,031 8,0

20/09/2011 18h31m46s 19°49'44" 1,574 2,006 8,0

23/09/2011 18h24m36s 19°43'32" 1,607 1,982 8,0

26/09/2011 18h18m04s 19°36'26" 1,641 1,958 8,0

29/09/2011 18h12m09s 19°28'52" 1,676 1,934 8,0

02/10/2011 18h06m48s 19°21'11" 1,711 1,911 8,0

05/10/2011 18h01m59s 19°13'42" 1,746 1,888 8,0

08/10/2011 17h57m40s 19°06'40" 1,780 1,866 8,0

11/10/2011 17h53m49s 19°00'18" 1,814 1,844 8,0

14/10/2011 17h50m23s 18°54'47" 1,847 1,823 7,9

17/10/2011 17h47m21s 18°50'16" 1,879 1,803 7,9

20/10/2011 17h44m40s 18°46'52" 1,909 1,783 7,9

23/10/2011 17h42m18s 18°44'41" 1,938 1,763 7,9

26/10/2011 17h40m14s 18°43'49" 1,966 1,744 7,9

29/10/2011 17h38m26s 18°44'21" 1,991 1,726 7,9

01/11/2011 17h36m52s 18°46'20" 2,014 1,709 7,8

04/11/2011 17h35m32s 18°49'52" 2,036 1,692 7,8

07/11/2011 17h34m24s 18°54'59" 2,055 1,676 7,8

10/11/2011 17h33m26s 19°01'45" 2,071 1,661 7,8

13/11/2011 17h32m39s 19°10'15" 2,085 1,647 7,8

Mapky pohybu komety po obloze

Kometa 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková

Další jasná kometa je periodická 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková s dobou oběhu po eliptické dráze přibližně 5 roků. Název má po svých třech nezávislých pozorovatelích, kteří ji 3. – 7. 12. 1948 nalezli poměrně malými dalekohledy. Na naši severní oblohu se vyloupne ve druhé polovině září 2011 jako objekt o přibližně 8. hvězdné velikosti a měla by se ještě mírně zjasňovat. To znamená, že by měla být viditelná opět v malém dalekohledu, například v Somet Binaru 25x100, kterým také u byla na Skalnatém Plese objevena A. Mrkosem a L. Pajdušákovou.

Mapky pohybu komety po obloze

Supernova SN2011fe

Supernova typu Ia byla objevena 24. 8. 2011 v galaxii M101 nacházející se v souhvězdí Velké Medvědice.

Fotografie M101 a SN2011fe pořízena v noci z 28. na 29. 8. 2011 dalekohledem D50 (průměr zrcadla 0,5 m) na Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově. Snímek pořízen přes širokopásmové filtry BVR. Hvězdná velikost supernovy je na snímku přibližně 11,9 magnitud. Autoři: Jan Štrobl, Martin Jelínek.

Mapky polohy galaxie M101 a supernovy SN2011fe

Částečné zatmění Slunce 4. 1. 2011

2011-01-05T23:52:00.008+01:00

     V úterý 4. ledna 2011 proběhlo částečné zatmění Slunce pozorovatelné i z našeho území. Jedná se o úkaz, kdy bližší kotouček Měsíce při své pouti oblohou přejde přes kotouč vzdálenějšího a většího Slunce.

     Slunce vycházelo v 7 h a 58 minut. Obloha kolem Brna byla více méně zatažená. Zvláště při obzoru byly mraky. Díky tomu došlo k nečekanému, velmi pěknému úkazu - k vytvoření slunečního sloupu (hala). Nejdříve to byl jen narůžovělý výběžek vycházející kolmo od obzoru ze stejně růžového zbarvení oblohy nízko nad obzorem. Postupně sílil, zvýrazňoval se a měnil škálu barev a kontrast. Po pár minutách se pod ním objevil uzoulinký kousek Slunce, který stále narůstal, až byl vidět téměř celý sluneční disk. Byl lehce zploštělý vlivem refrakce. Východ Slunce nad obzor nejdříve podpořil krásný jev světelného sloupu, posléze ho však v několika málo minutách úplně "rozpustil". Sluneční sloup zmizel a zároveň zmizelo také Slunce, protože vešlo do husté oblačnosti.

     Zhruba za hodinu, konkrétně v 8 h a 5,2 minuty došlo k prvnímu "zdánlivému" kontaktu obou nebeských těles. Černý Měsíc postupně začal z pravé (západní) strany překrývat Slunce. Byť celý úkaz trval až do 10 h a 54,8 minuty, přičemž maximální fázi největšího zakrytí měl v 9 h a 26,4 minuty, podařilo se mi pořídit jen pár fotografií. Prakticky po celou dobu byl totiž úkaz zakrytý neproniknutelnou hradbou hustých, šedých mraků a sluneční srpek vykoukl jen přes několik děr v oblačnosti.

Úkazy na obloze srpen 2010

2010-08-01T03:02:00.002+02:00

V srpnu večer nízko nad západním obzorem najdeme tři planety sluneční soustavy - Venuši, Saturna a Mars. Nejjasnější je Venuše, která je se svým žlutým světlem výrazně zřetelná už při soumraku. Promítá se spolu s načervenalým Marsem a bělavým Saturnem do souhvězdí Panny, jehož nejjasnější hvězda se nazývá Spica (česky Klas).

Mapka souhvězdí Panny a planet krátce po západu Slunce pro 15. 8. 2010.

V průběhu měsíce se vzájemné postavení planet viditelně mění.

     Protože Panna patří mezi jarní souhvězdí, zachází v současné době pod obzor poměrně brzy po západu Slunce. V závěsu za ní pak souhvězdí Pastýře s výraznou načervenalou hvězdou Arcturem a malý oblouček jasných hvězd Severní koruna se svou nejjasnější hvězdou Gemmou. Přes méně výrazná souhvězdí Herkula, Hada a Hadonoše se dostaneme do oblasti krásných letních hvězdných konstelací.

     Letnímu nebi vévodí tzn. Letní trojúhelník. Není to žádné souhvězdí, protože vrcholy rovnoramenného trojúhelníku tvoří tři nejjasnější hvězdy ze tří souhvězdí. Nejvýraznější je bílá Vega z Lyry, poměrně malého souhvězdíčka ve tvaru kosodélníku s Vegou nad pravým horním vrcholem. Západně od něj se rozkládá velká Labuť s roztaženými křídly a dlouhým krkem s hlavou nataženým k jižnímu obzoru. Jasná hvězda z trojúhelníku tvoří její ocas a skutečně se tak i jmenuje - Deneb. Nejníže k obzoru poblíž hlavy Labutě má svoji hlavu Orel. Vévodí jí načervenalý Altair neboli oko Orla, samotné tělo Orla pak směřuje jihozápadním směrem a křídla od těla směřují do stran a protínají Mléčnou dráhu.

     Světlý pás Mléčné dráhy prochází Orlem a Labutí, stoupá vysoko nad hlavu a odtud se sklání k severnímu obzoru. Pod Orlem protíná Střelce - další méně výrazné souhvězdí, které má však směrem k západu nádherného souseda - Štíra se zářivou hvězdou Antarem. Jeho hvězdy má vyjadřovat podobnost s planetou Mars, protože Antares (AntiAres čili soupeř Marsův) má stejně jako Mars výrazně červenou barvu.

     Dalším mimořádně nápadným objektem oblohy, viditelným po většinu noci kromě večera, je planeta Jupiter. V polovině měsíce vychází kolem půl desáté SELČ a zapadá po půl deváté ráno. Koncem měsíce se východ i západ Jupitera posune o necelou jednu hodinu, o kterou vychází a zapadá dříve.

Mapka pro 15. 8. 2010 23 hodin SELČ - jih.

     Nad severním obzorem jsou notoricky známá cirkumpolární souhvězdí, která nikdy nezapadají. Každý pozná tzv. velký vůz, sedm jasných hvězd seskupených do tvaru vozu nebo názornější „naběračky“. Poslední dvě hvězdy oje velkého vozu směřují do Pastýře na Arctura, který na obloze leží přibližně v pětinásobné vzdálenosti, jaká je mezi zmíněnými hvězdami oje. Sedm hvězd velkého vozu bylo také označováno jako sedm volů, které Pastýř na nebi pase.

     Poslední dvě stálice z velkého vozu, představující kola, se rozněž dají použít pro vyhledání zajímavého objektu. Tentokrát pro polární hvězdu, tedy sice trošku slabší ale v dané oblasti blízko nebeského pólu nejjasnější hvězdu Severku neboli Polárku. Do její blízkosti směřuje prodloužená osa rotace Země, takže v průběhu noci to vypadá, jakoby se celá obloha kolem Polárky otáčela. Polárku vyhledáme tak, že vzdálenost mezi koly velkého vozu protáhneme opět přibližně pětkrát nad velký vůz.

     Stejně jako hvězdy velkého vozu jsou jen součástí mnohem rozsáhlejšího souhvězdí Velké Medvědice, také Polárka je součástí Malého Medvěda obvykle nesprávně nazývaného malým vozem. Kolem něho se obtáčí dlouhé souhvězdí Drak, které však není nijak nápadné, protože ho tvoří slabší hvězdy.

     Východně od Severky nikdo nepřehlédne pět jasných hvězd seskupených do velkého dvojitého W. Jeho impozantní vzhled navíc umocňuje bílý nepravidelný pruh Mléčné dráhy na jeho pozadí. Je to souhvězdí Kasiopea, jedno z vůbec nejkrásnějších na celé pozemské obloze.

Mapka pro 15. 8. 2010 23 hodin SELČ - sever.

Perseidy - maximum v noci z 12. na 13. 8.:

     Pod Kasiopeou směrem k severovýchodnímu obzoru najdeme souhvězdí Persea. Do něho se promítá radiant meteorického roje Perseid. Radiant, tedy místo, odkud zdánlivě vylétávají do všech světových stran meteory neboli létavice. Celý úkaz vzniká tak, že Země překříží dráhu drobných prachových částeček, které se tak dostanou do atmosféry Země a vysokou rychlostí 60 km/s jí prolétávají. Při své cestě se třením o atmosféru rozžhaví a shoří. My pak pozorujeme jemný světlý proužek, který se krátce kmitne oblohou a v okamžiku zase zmizí.

     Prachové částice Perseid zanechala v meziplanetárním prostortoru periodická kometa 109P/Swift-Tuttle. Periodická znamená, že se pravidelně na své dráze vrací ke Slunci, konkrétně v tomto případě jednou za přibližně 130 roků.

     Meteorický roj je aktivní od 17. 7. až do 24. 8., nejvíce meteorů však napozorujeme 13. 8. po půlnoci, kdy by za jednu hodinu mělo proletět 100 různě jasných létavic. Protože maximum roje Perseid by měl vykazovat především jasnější meteory, mělo by se jednat o velmi pěkný jev.

     Ovšem na jasnost komet a meteorických rojů si nelze spolehlivě vsadit. Mohou být výrazně slabší ale také jasnější, než byl předpoklad. Každé pozorování tak může znamenat překvapení.

     Měsíc je 3. 8. v poslední čtvrti, 10. v novu, 16. v první čtvrti a 24. v úplňku.

Mapky pro tisk:

Mapka souhvězdí Panny a planet krátce po západu Slunce pro 15. 8. 2010.

Mapka pro 15. 8. 2010 23 hodin SELČ - jih.

Mapka pro 15. 8. 2010 23 hodin SELČ - sever.

Úkazy na obloze červen 2010

2010-05-30T23:55:00.007+02:00

Na červnové večerní obloze krátce po západu Slunce stále nad západním obzorem září třetí nejjasnější objekt oblohy - planeta Venuše. Pod obzor klesne kolem půl dvanácté.

Po setmění se na obloze rozzáří jarní souhvězdí, z nichž nejvýraznější jsou Lev, Panna a Pastýř. V červnu se do nich promítají planety Mars a Saturn. Souhvězdí i planety se už z večera nacházejí nad jihozápadním obzorem a jsou pozorovatelné v první polovině noci. Načervenalý Mars se nyní pohybuje poblíž nejjasnější hvězdy Lva - modrého Regula, zatímco Saturna najdeme v souhvězdí Panny. Už v malém dalekohledu můžeme spatřit na kotoučcích těchto dvou těles některé detaily. Na Marsu tmavé podlouhlé skvrnky, kanály, o kterých se kdysi soudilo, že jsou to řeky s tekoucí vodou. Odtud také dostaly svůj název. U Saturnu můžeme pozorovat především jeho prstence, případně i některé z větších měsíců jako drobné „hvězdičky“ poblíž kotoučku planety.

Mapka pro 22. hodinu středoevropského letního času dne 15. 6. 2010 - jih

     Ve druhé polovině noci nad obzor vystupují souhvězdí letní oblohy. S přicházejícím létem budou vycházet stále dříve a dříve, až noční oblohu naplno obsadí během letních prázdnin, kdy budou pozorovatelná po celou noc - zvečera nad východem, nejvýše nad jihem o půlnoci a z rána nad západem. Z nejkrásnějších lze jmenovat souhvězdí Štíra, který patří na jižní část oblohy a proto v našich zeměpisných šířkách vystupuje jen velmi nízko nad jižní obzor. Nejjasnější hvězdou Štíra je Antares, jehož jméno bylo odvozeno od antiAres neboli soupeř Marsův. Odpovídá barvě hvězdy, která je také výrazně načervenalá, stejně jako barva planety Mars. Z nejtypičtějších letních souhvězdí se nad obzor nejdříve vyhoupnou Lyra s jasnou bílou hvězdou Vegou a Orel s Altairem. Po nich vychází Labuť s nejjasnější hvězdou Deneb (ocasem Labutě) a slabším Albireem (hlavou). Pozorovatel, který vydrží až do rána, může kromě uvedených nádherných letních souhvězdí spatřit i další jasnou planetu Jupitera, který vychází kolem půlnoci.

     Měsíc se nachází v poslední čtvrti 4. června, v novu 12. června, v první čtvrti 19. června a v úplňku 26. června 2010.

Kometa C/2009 R1 McNaught

     V červnu lze neočekávaně pozorovat další těleso Sluneční soustavy, kometu C/2009 R1 McNaught. Byla objevena, jak napovídá její označení, astronomem McNaughtem v roce 2009, konkrétně dne 9. září na australské observatoři Siding Spring. Byla tehdy velmi slabá a vzdálená, ale už v té době bylo jasné, že i přes velkou vzdálenost vykazuje poměrně velkou aktivitu, kterou s postupným přibližováním bude ještě zvyšovat a stane se tedy poměrně jasnou kometou na zemské obloze.

Foto: Michael Jaeger 19. 5. 2010
     Předpovědi jasností komet jsou však vždy velmi nejisté, protože nikdy nedokážeme přesně určit, jak se bude vyvíjet uvolňování hmoty kometárního jádra jeho postupným zahříváním při přibližování se Slunci. Těleso komety je složeno především z porézního ledu s příměsí prachu. Zahříváním dochází k výtryskům hmoty z povrchu a vytváří se koma (vlasy). Odtud pochází pojmenování těchto úkazů - komety (vlasatice). Plynný obal kolem jádra komety, tedy koma, se při přiblížení ke Slunci dostává do tlaku slunečního záření a částic a je vytlačován od jádra komety směrem od Slunce. Na obloze pak vidíme různě dlouhý ohon komety. Ale pozor: tento ohon vždy směřuje od Slunce, což znamená, že při přibližování komety ke Slunci svůj ohon táhne za sebou, při vzdalování od něj ji pak tento plynný útvar předbíhá.

     V současné době kometa C/2009 R1 McNaught směřuje ke Slunci a stále zvyšuje svoji jasnost. Nejdříve mine naši Zemi, a to cca 165 miliónů kilometrů daleko, což je jen o něco málo více, než je vzdálenost Země - Slunce. K největšímu přiblížení tohoto kometárního poutníka k naší planetě dojde 15. června 2010.

     Přísluním, neboli největším přiblížením ke Slunci, kometa projde 2. července 2010 ve vzdálenosti asi 60 000 kilometrů, což je necelý pětinásobek průměru Země. V té době by měla být natolik jasná, že ji bude možné snadno pozorovat i pouhýma očima bez použití dalekohledu, a to po celou noc těsně nad severním obzorem. Do 20. června by měla být vidět spíše na ranní obloze těsně před rozedněním, poté na večerním nebi.

Vyhledávací mapka C/2009 R1 McNaught - sever

Předně je nutné říci, že při pozorování mlhavého obláčku, jakým komety bývají, je nutné si najít místo, kde nebude parazitní světlo. Žádné městské výbojky, žádné velké město na obzoru. Je potřeba si najít vyvýšené stanoviště s otevřeným a neosvětleným severním obzorem, řádně se rozkoukat, zbytečně nesvítit baterkou a postupně se na obloze zorientovat. Kometa C/2009 R1 McNaught má mírně hyperbolickou dráhu a to znamená, že se ke Slunci již pravděpodobně nevrátí a protože by měla být jednou z výjimečně jasných vlasatic, kterých je velmi málo, byla by jistě škoda si pozorování pokazit chováním či špatným výběrem místa.

V době jejího největšího předpokládaného zjasnění 2. července 2010 se bude nacházet západně od dvou nejjasnějších hvězd souhvězdí Blíženců, Castora a Poluxe (viz mapka). Pozorovatelná by však měla být již o 14 dní dříve, ovšem její jasnost bude někde na hranici viditelnosti pouhým okem. Začátkem června projde souhvězdím Andromedy, v polovině června překříží Persea a 21. června mine Capellu, nejjasnější hvězdu Vozky. V té době s největší pravděpodobností bude docela dobře pouhýma očima vidět.
Po 10. červenci však už ze severní polokoule Země viditelná nebude.

Mapky pro tisk:

Mapka pro 15. 6. 2010 - jih

Mapka pro vyhledání komety C/2009 R1 McNaught - sever

Úkazy na obloze květen 2010

2010-05-03T23:53:00.007+02:00

Venuše
     Na stmívající se květnové obloze se nad západním obzorem stále skví Venuše jako nejnápadnější "bodový" zdroj. Při pozorném porovnání Venuše (ale i Marsu, Saturnu v tomto období) a hvězd si povšimneme, že tato tělesa se nápadně liší. Jednak jasností, protože planety sluneční soustavy - Venuše, Jupiter, Mars a Saturn - jsou zpravidla jasnější než hvězdy, druhak také jevem, kterému se odborně říká scintilace. Scintilace jsou světelné pulsy hvězd čili mihotání, které vzniká tak, že světelné paprsky obrovských, ale mimořádně vzdálených hvězd, procházejí atmosférou Země jako uzoučký svazek, který se vlivem turbulence vzduchu a průchodem různě hustými a teplými vrstavami atmosféry lámou a uhýbají z původního směru. Planety jsou sice mnohem menší než hvězdy, ale jejich vzdálenost je v porovnání se vzdálenými hvězdami zanedbatelná a jejich světlo přichází k Zemi v širším svazku, jehož průchod atmosférou je mnohem stabilnější. Opticky, pouhýma očima, tedy rozlišíme hvězdy od planet tak, že hvězdy blikají, zatímco planety svítí klidným světlem.

     Planeta Venuše je nejjasnějším planetárním objektem na naší obloze. Je to třetí nejjasnější objekt pozemské oblohy, hned po Slunci a Měsíci. Její světlo je tak výrazné, že v místě mimo rušivá světla civilizace za bezměsíčné noci můžeme spatřit, jak předměty ozářené Venuší vrhají stín. Venuši však můžeme spatřit jen krátce po západu Slunce nebo krátce před jeho východem. Je to dané její skutečnou polohou ve Sluneční soustavě. Venuše, stejně jako Merkur, jsou planety blíže Slunci než Země a proto se na pozemské obloze od Slunce nikdy příliš nevzdálí. Je tedy shola nemožné spatřit je na obloze například během půlnoci. Pro naši zeměpisnou polohu (tedy pro Brno, potažmo ČR) se dne 16. května v 10 hodin dopoledne Venuše a Měsíc na oblohu promítnou těsně vedle sebe, kdy tato zářivá planeta bude jen 0,4 stupně severněji než Měsíc. Nic to ovšem nevypovídá o jejich skutečné blízkosti v prostoru Sluneční soustavy, jedná se jen o postavení zdánlivé. Tento den pro severnější části Země nastane zákryt Venuše Měsícem, z našeho území však tento jev nemůžeme pozorovat.

     Díky své jasnosti je planeta Venuše dobře viditelná ještě na světlé obloze jen krátce po západu Slunce pod obzor. S nastávající tmou si povšimneme, že se v současné době promítá do souhvězdí Býka, kde spolu s otevřenými hvězdokupami Plejádami (kuřátky) a Hyádami tvoří hezký pozorovací komplex zajímavých výrazných objektů.

Mapa oblohy s planetami a kometou pro 21. hodinu SEČ jih dne 15. 5. 2010

Mars a Saturn
    Nejstabilnějšími planetárními objekty květnových nocí jsou stále Mars a Saturn. Mars se svým nápadně načervenalým světlem zkrášluje oblohu asi v polovině vzdálenosti mezi otevřenou hvězdokupou Jesličky v Raku k nejjasnější hvězdě Lva Regulu (1. pád Regulus se považuje za srdce lva, přesný překlad tohoto latinského názvu však znamená Malý král). Saturn se promítá poněkud západněji do souhvězdí Panny.

Jupiter
     K ránu se pak nad východním obzorem objeví planeta Jupiter, největší planeta Sluneční soustavy.

Planety v dalekohledu
     Všechny výše jmenované planety jsou sice výborně viditelné očima, ale při pohledu i malým hvězdářským dalekohledem (v některých případech i větším "civilním" triedrem) můžeme spatřit i různé zajímavé detaily. Planeta Venuše jeví fáze podobně jako náš Měsíc. Mars má po sobě tmavší "šmouhy" nazvané objevitelem Giovannim Schiaparellim "canali", protože tehdy se věřilo, že se jedná o řečiště vyplněné vodou. Na Saturnu nás upoutá výrazný prstenec objevený už Galileem Galilei. Jupiter má zase 4 tak výrazné měsíce, že jsou patrné v malém dalekohledu jako slabé body seřazené spolu se svojí mateřskou planetou do jedné roviny; navíc můžeme den ode dne sledovat i změnu postavení měsíců.

Kometa 81P/Wild 2
     Do souhvězdí Panny se v současném období promítá jedno zajímavé těleso Sluneční soustavy - periodická kometa 81P/Wild 2. Kometa je pojmenovaná po svém objeviteli Paulu Wildovi, což je nakonec u komet obvyklé. P. Wild ji nalezl na fotografiích z 6. a 8. ledna 1978, tedy před poměrně nedávnou dobou. Že se vysílají sondy k Měsíci či planetám, jsme si již dávno zvykli, ale není tak obvyklé, aby sonda navštivila planetku nebo kometu. Kometa 81P/ Wild 2 se touto výsadou pyšnit může. Sonda Stardust (česky Hvězdný prach) ji minula 2. ledna 2004 ve vzdálenosti pouhých 240 km. Kometa by měla být během května natolik jasná, že ji můžeme směle zařadit k objektům, které v menším astronomickém dalekohledu za dobrých pozorovacích podmínek (tedy v místě, kde není parazitní světlo) pravděpodobně spatříme jako mlhavý bílý obláček. Nicméně jasnost komet je dopředu vždy velmi těžké odhadnout a předpoklad se nezřídka zcela liší od pozorované skutečnosti. Je to dáno tím, že kometární jádra jsou na povrchu tvořena velmi nestabilním materiálem, porézním ledem smíseným s prachem, který může na zvyšující se teplotu při přiblížení ke Slunce reagovat poměrně bouřlivě - velkým uvolněním výronu hmoty a tím pádem nápadným rychlým zjasněním. Jindy pak k předpovězenému zjasnění komety dojde až v později nebo vůbec ne.

Měsíc
    Náš nejbližší souputník bude v poslední čtvrti 6. května v 5 hodin ráno, v novu 15. května ve 2 hodiny po půlnoci, v první čtvrti 21. května v 1 hodinu a úplňku 28. května ve 24 hodin.

Mapa oblohy s planetami pro 21. hodinu SEČ jih dne 15. 5. 2010 - pro uložení a tisk

Úkazy na obloze březen 2010

2010-03-06T10:19:00.113+01:00

Březen 2010

Mapka sestavena pro čas: 6. 3. 2010 21 hodin SEČ, pohled směrem nad jižní obzor

(pro další práci s mapkou na ni klikněte)

V březnu kolem 22. hodiny se už zimní souhvězdí kloní nad západní obzor. Nad ním najdeme výrazné souhvězdí Orion s nádhernou Velkou mlhovinou označovanou jako M42. Jihovýchodně od něho v souhvězdí Velkého psa září nejjasnější hvězda celé pozemské oblohy Sírius. Od Velkého psa pozvednutím hlavy k nadhlavníku (zenitu) narazíma na Malého psa a jeho nejjasnější hvězdu Procyon a pokud budeme pokračovat v tomto směru, uvidíme stabilně zářit výrazný oranžový bod. Tím je planeta Mars, kterou můžeme v březnu pozorovat téměř celou noc - kromě jitra. Mars se pohybuje nedaleko otevřené hvězdokupy Jesličky označované v Messierově katalogu objektů jako M44. Do nejbližší postavení se tyto dva nebeské objekty dostanou 17. dubna 2010, kdy Mars bude přecházev ve vzdálenosti 1 stupně severně od Jesliček.

Jesličky jsou součástí souhvězdí Rak, které spatříme nalevo od Jesliček. Napravo se pak rozkládá vetší souhvězdy Blíženců s jasnými hvězdami Castorem a Poluxem. Přejdeme-li pohledem Blížence, dorazíme do souhvězdí Býka s načervenalou hvězdou Aldebaranem. Pozor na to, aby nedošlo k záměně s Marsem díky barvě. Aldebarana však snadno rozeznáme podle toho, že na obloze bliká (scintiluje), což je typická vlastnost bodových hvězd, nikoliv však planet, jejichž kotouček na obloze je větší (ač to lidské oko není schopno rozlišit) a proto jejich svit není tolik ovlivňován nestabilitou atmosféry a svítí klidným, stálým světlem.

Aldebarana (oko býka) najdeme na okraji otevřené hvězdokupy Hyády, která tvoří hlavu Býka a kde můžeme očima rozeznat jednotlivé hvězdy. Na hřbetě pak Býk nese další nádhernou otevřenou hvězdokupu Plejády, česky kuřátka, označovanou jako M45. Nad Býkem se oblohou rozkládá souhvězdí Vozky s jasnou žlutou hvězdou Capellou.

Východně od Raka v tomto období vystupují nad obzor typická jarní souhvězdí, která s nadcházejícím jarem budou pozorovatelná po celou noc. Nejblíže Rakovi se nachází Lev, jehož si můžeme představit jako ležící zvíře s hlavou natočenou směrem k Rakovi. Nejjasnější hvězda dostala jméno Regulus, což znamená srdce lva. Pod Lvem velmi nízko nad obzorem bíle září druhá největší planeta Sluneční soustavy Saturn, v současné době se promítající do souhvězdí Panny.

Nad Lvem se nachází několik souhvězdí, z nichž nejvýraznější jsou Velká medvědice, Malý medvěd s hvězdou Polárkou a Kasiopea. Ale ty už jsou lépe pozorovatelné, pokud se otočíme směrem k severu.

Mapka sestavena pro čas: 6. 3. 2010 21 hodin SEČ, pohled směrem nad severní obzor

(pro další práci s mapkou na ni klikněte)

Pozorovatelnost těles Sluneční soustavy v březnu: Venuše je pozorovatelná nad západem na večerní obloze, Mars po celou noc kromě rána, Saturn po celou noc, Měsíc je 7. 3. v 17 hodin v poslední čtvrti, 15. 3. ve 22 hodin v novu, 23. 3. ve 12 hodin v první čtvrti a 30. 3. ve 3 hodiny v úplňku.

Mapky pro další práci v inverzní čb verzi zde:

Mapka 2010-03-06 pro 21 hodin-jih

Mapka 2010-03-06 pro 21 hodin-sever

Pojmenování planetky po Václavovi Knollovi

2010-01-03T16:54:00.021+01:00

Dne 21. 11. 2009 bylo slavnostně Lenkou Kotkovou, roz. Šarounovou předáno mému spolužákovi Vaškovi Knollovi Osvědčení o pojmenování planetky č. 80179 jeho jménem. Nyní tedy máme planetku (80179) Václavknoll. Vašek je nemocný, jak je zřejmé z fotografií. (Autor fotografií je Milan Kružliak.)

Další informace o planetce jsou na: http://planetky.astro.cz/detail.phtml?number=80179

V angličtině podrobněji: http://ssd.jpl.nasa.gov/sbdb.cgi?sstr=80179;orb=1

Petr Horálek o Vaškovi:

Václav Knoll (narozený v roce 1964) se velmi významným způsobem zasadil o popularizaci astronomie v Pardubicích a Pardubickém kraji. V devadesátých letech minulého století se jako čerstvý absolvent tehdejšího pomaturitního studia astronomie ve Valašském Meziříčí stal vedoucím astronomického oddělení DDM Delta v Pardubicích, z něhož se později stala Hvězdárna barona Artura Krause při DDM Delta v Pardubicích. Pod jeho svérázným vedením se podařilo v astronomických kroužcích odchovat několik mladých nadějných astronomů. Někteří z nich se astronomii aktivně věnují dodnes. Velmi zásadně se také zasadil o vznik Astronomické společnosti Pardubice v roce 2001.

V roce 1995 zorganizoval první mezinárodní expedici SAROS za úplným zatměním Slunce (do Thajska). Své mimořádné organizační schopnosti pak využil ještě při dalších třech expedicích SAROS (v roce 1998 do Venezuely, o rok později do Maďarska a v roce 2006 do Turecka).

Planetka číslo 80179 byla objevena Lenkou Kotkovou 1. listopadu 1999 v Ondřejově. Svého jmenovce tedy získala po celých 10 letech. Základní označení má 1999 VK.
Slavnostní ceremonie předání certifikátu s planetkou se odehrála v sobotu 21. listopadu od 14 hodin ve Velkém sále DDM Delta v Pardubicích. Certifikát svému jmenovci předala sama objevitelka Lenka Kotková. Po předání byl promítnut film „Turecko v záři i ve stínu“, který mapuje poslední jím organizovanou expedici za úplným zatměním Slunce do Turecka v roce 2006.

Kromě Václava Knolla mají svou planetku další astronomové působící v Pardubicích. Planetka číslo 7171 patří baronu Arturu Krausovi, po němž pardubická hvězdárna nese jméno. Planetku objevil Antoním Mrkos 13. ledna 1988. Další významný pardubický astronom, Václav Hübner, získal planetku 18647 objevenou Petrem Pravcem 21. března 1998 na observatoři v Ondřejově.

Vašek přichází na akci

Vašek s tatínkem a maminkou

Knollova rodina před zahájením (zkraje sestra, tatínek, maminka), ve druhé řadě Kotkovi

Účastníci při zahájení. V popředí Vaškova sestra.

Vašek s manželkou Radkou, Lenka Kotková, Petr Horálek při povídání o planetce

Předání osvědčení o pojmenování planetky 80179 Václavknoll

Povídání při čekání před promítáním filmu z úplného zatmění Slunce v Turecku roku 2006

***

Dne 10. 2. 2010 Vašek zemřel na neoperabilní nádor na mozku.

******

Karel Čapek: Za městem

2009-05-06T22:38:00.025+02:00

     "Říkám to z vlastní zkušenosti: že město je sídlo špatné, nezdravé a člověku vůbec škodlivé. Nemyslím přitom na prach, kouř, špatný vzduch a jiná hrozná nebezpečí zdravotní i morální, jež číhají na obyvatele ulic. Myslím na tu nezdravou a přímo strašnou okolnost, že obyvatel ulic obyčejně vůbec nevidí Měsíc a hvězdy. Skutečný vnitroměstský a uliční praobyvatel pro samé lampy nevidí Velký vůz ani Polárku; pro samé baráky ani neví, svítí-li úplněk nebo je li novoluní; a i kdyby to věděl, je mu to, jak sám praví, fuk.Co se hvězd dotýče, je jejich astrální a planetární vliv na osud člověka brán silně v pochybnost; a pokud se týče vlivu Měsíce, uznávají učení lidé toliko jeho význam na příliv a odliv, na mořského červa mblalolo, na vzrůst některých květin a bakterií a snad ještě na náměsíčníky, poety, milence a kočky.Ale o tyto vlivy mi nejde; jde mi o fakt, že zvedne-li obyvatel ulice oči od země, nevidí jiskřit hvězdy na nebi a nespatří tvář Měsíce.

     Vyjde-li na práh svého domu, nepotká jako nejbližšího souseda Venuši nebo Jupitera. Není mu souzeno, aby řídil své kroky podle Měsíce. Neví ani, je-li noc černá anebo bílá. Žije v bezhvězdné sluji jako macarát jeskynní, ale neuvědomuje si to. Macarát jeskynní si to také asi neuvědomuje. Obyvatel ulic žije ve městě, a někdy dokonce ve velmi velikém městě; ale nežije ve vesmíru, protože nežije pod hvězdami. Bydlí mezi milionem lidí, ale nikoliv mezi milionem hvězd. Jeho svět končí za městem, místo aby končil za Arkturem nebo za Mléčnou drahou; je to vskutku velmi maličký svět, neboť se neotevírá rovnou do nekonečna. Nezáleží tak na tom, studovat dráhy hvězd nebo rozeznat Altair od Albirea; důležitější je moci se kdykoliv přesvědčit, že jsou nad námi hvězdy a že existuje kosmos. Člověk z ulic musí jet alespoň do Zbraslavi, aby spatřil vesmír; ale člověk z periferie je rovnou ve vesmíru, jakmile se postaví na práh svého domu a zamíří nosem k nebi.

      Kdyby se lidé v noci setkávali pod hvězdami místo pod lampou, mám za to, že by nemohli dobře mluvit o politice nebo o zatracených poměrech; pod hvězdami se lépe mluví o lásce, o zítřejším dnu a o jiných tichých a vážných věcech.Člověk se pod hvězdami může zbláznit nebo zamilovat, ale nemůže se rozčilovat. Skutečně existují tajemné astrální vlivy; hvězdy mají mocný vliv na člověka, který se na ně dívá; ale nemají jaksi vlivu na člověka, který civí na světelnou reklamu nebo čte v kavárně literární referáty. Člověk pod hvězdami je účasten na veliké slávě světa; je korunován hvězdami. Když jsem se posledně stěhoval, mínil jsem, že se stěhuji až na sám divoký a opuštěný kraj města; shledal jsem však, že jsem se odstěhoval mnohem dál; až k Měsíci a do sousedství hvězd."

-------------------------------------------------------------------------------------

Dne 25. prosince 2008 uplynulo 70 let od úmrtí Karla Čapka a jeho dílo tedy již nepodléhá autorským právům. Komu z vás se uvedený poetický a pravdivý fejeton líbí, převezměte jej a šiřte spolu s autorovým jménem. Je dost lidí, kteří toto dílko neznají a byla by škoda, kdyby zapadlo.

Hvězdárna v Jindřichově Hradci

2009-05-04T01:10:00.002+02:00

Ve výstavbě. Připravuje se přehled fotografií z 50. let z výstavby hvězdárny.
Takže zatím jen odkaz na stránky hvězdárny: http://hvezdarnajh.cz.

Mezinárodní rok astronomie 2009

2009-05-04T01:05:00.002+02:00

Rok 2009 byl Organizací spojených národů vyhlášen Mezinárodním rokem astronomie. Důvodem je 400. výročí dvou významných událostí. O první z nich se zasloužil italský hvězdář Galileo Galilei, když podle zpráv, které se k němu donesly z Holandska, sestavil dalekohled a začal s ním provádět astronomická pozorování. Vynález dalekohledu nepochybně znamenal mimořádnou událost v dějinách hvězdářství. Galileo pomocí něho objevil například krátery na Měsíci, saturnovy prstence, čtyři největší jupiterovy měsíce, fáze Venuše či sluneční skvrny. Díky svým pravidelným pozorováním a zápiskům vydal roku 1610 útlou knížečku s názvem Sidereus nuncius neboli Hvězdný posel.

Galileo udržoval čilý styk se svými učenými kolegy, zvláště pak s Johannesem Keplerem, tehdy pobývajícím v Praze na dvoře císaře Rudolfa II. Keplerovi také zaslal další exemplář svého dalekohledu. Kepler však tento dar asi dostatečně neocenil, neboť jeho zrak nebyl zcela v pořádku a věnoval se spíše teoretickým výpočtům. Ve stejném roce, ve kterém Galilei použil dalekohled, tedy roku 1609, publikoval jeho přítel Kepler své dílo Astronomia nova, v němž formuloval první dva zákony popisující pohyb planet. To je pro nás druhá významná událost, jenž přispěla k vyhlášení Mezinárodního roku astronomie právě na rok nadcházející.

Naše malá země má v rámci celosvětového astronomického výzkumu poměrně významnou roli a dlouholetou tradici. Zlatým věkem bylo jistě období Rudolfa II., kdy se v Praze pohybovaly osobnosti jako zmíněný Johannes Kepler, jeho předchůdce Tycho Brahe de Knudstrup, dále Tadeáš Hájek z Hájku a zdá se, že vztah k Čechám má po matce i Mikuláš Koperník. Na našem území, konkrétně na Moravě, se později patrně objevují stopy i po předcích slavné rodiny Herschelových - Williama, Caroline a Johna, která se významně zapsala do astronomického dění v Británii. Naše republika se ve 20. století také stala jedním z nejstarších členů Mezinárodní astronomické unie, získala darem hvězdárnu v Ondřejově - základ dnešního Astronomického ústavu AV ČR a rozprostřela na svém území velmi hustou síť různě velkých observatoří. Dlužno dodat, že tak učinila zejména v 50. a 60. letech, kdy mělo být účelem pomocí lidových hvězdáren šířit „vědecký světový názor“. Faktem však zůstává, že profesionální i amatérští hvězdáři zůstali ve většině případů ideologickému zaměření hodně dlužni a lidové pozorovatelny se věnovaly skutečně smysluplné práci a užitečným odborným pozorováním. Přechod režimu na tržní hospodářství znamenal tlak na odbourání „zbytečných“ výdajů či na komerční využití mnoha menších hvězdárniček, a tak po roce 1990 část z nich postupně přestala z finančních důvodů fungovat. V naší zemi s bohatou astronomickou historií a schopností nejen profesionálů, ale i amatérských nadšenců získávat výsledky, které se ani v zahraniční konkurenci neztratí, je to jistě škoda.

Svět se ubírá komerčními cestičkami a v moderní době vznikl dojem, že věda má význam, jen jedná-li se o aplikovaný výzkum, nikoliv o výzkum základní. Kdo ale předem rozhodne, který směr bádání bude mít výsledek v našem čase a prostoru prakticky využitelný? Pozná to politik, pozná to sám vědec? Astronomie svým bádáním po tajích vesmíru dala lidstvu asi 4 000 vynálezů, zabývá se vesmírem jako obrovskou laboratoři, do které nemůže zasahovat (možná naštěstí nemůže zasahovat), ale z níž se trpělivým měřením může lecčemus přiučit. A kromě toho tato tajemná věda je krásná a zajímavá i pro „duši“ člověka, dokáže ho na chvíli oprostit od všedních starostí a pozvednout mu mysl až k nekonečnu. Tak tedy popřejme hvězdozpytu hodně nových zajímavých objevů, a to nejen v jeho významném roce 2009.
-------------------------------------------
Jaký vztah k astronomii máte Vy? Líbí se Vám? Uznáváte její užitečnost nebo se Vám zdá zbytečná? Napište svůj názor.

Poslat vzkaz

2009-01-01T17:40:00.006+01:00