12. 12. 2011

Zatmění Měsíce 10. 12. 2011 od Káji

Přátelé, kamarádi!

     Rád bych se jen pár řádky zmínil o astronomickém úkazu, který mne, Jáju a našeho Honzíka téměř minul v prostoru a v čase.

     Když se řekne zatmění, vybaví se mi, že to mám v poslední době skoro pořád. Nicméně jak napsal ve svém astronomickém kalendáři úkazů Petr Hájek, zase taková častá událost to prý není a dle výpočtů hvězdářů si na další pořádné zatmění (Měsíce) budeme muset počkat až do roku 2015. A protože nám počasí v den "D", v sobotu 10. prosince, prakticky celý den přálo a sluníčko svítilo, sbalil jsem fidlátka i pozorování schopnou část rodiny (dcera Verunka zůstala vzhledem ke kašli raději u babičky) a vydali jsme se přes baziliku ve Křtinách vstříc dohodnutému srazu na kopec Zouvalka za Vyškovem. Přímo z vyškovské hvězdárny tento úkaz vzhledem ke své poloze na obloze bohužel pozorovatelný nebyl.



     Pozorovací místo Zouvalka se zpočátku jevilo jako naprosto ideální. Vanul mírný jižní vítr, teplota, tlak i rosný bod přesně odpovídaly pokročilému adventu a severovýchodní obzor, kde mělo k úkazu dojít, se odtud jevil jako na dlani. Opět se však, ostatně jako už nmohokráte v minulosti, projevil smysl pro humor naší matky přírody. Asi půlhodinku před východem zatmělého Měsíce se totiž do našeho nejdůležitějšího pozorovacího směru doloudaly mraky odněkud z Drahanské vysočiny, které se pak už trvale v různých formacích převalovaly mezi námi a potemnělým souputníkem naší planety. Na stále více se šeřící obloze jsme sice mezi mračny postupně zahlédli běloskvoucí Venuši, dále krále všech planet Jupitera i některé nejjasnější hvězdy, ale Měsíc, ten kus pevné země na nebi a cíl naší expedice, tak ten nám jen tu a tam házel skrz oblačnost mnohoslibné pablesky od své postupně se odkrývající části, ale nic víc. Mezi oblaky jsme jeho zahalenou-nezahalenou tvář ani na okamžik nezahlédli. Operativně jsme tedy náš pozorovací program s Petrem Hájkem upravili z pozorování pozemského Měsíce na pozorování měsíců Jupitera :-) .
 

     Nakonec jsme se rozloučili a jali se vracet k domovu. A tu najednou, při výjezdu z Vyškova jsem ve zpětném zrcátku zahlédl náš, starý známý, krásný a veliký Měsíc, zpola ještě ponořený do stínu kopírujícího velikost a tvar naší planety. Zastavil jsem hned u nejbližší benzinky, rychle vytáhl dalehohled abychom se alespoň na chvíli mohli potěšit pohledem na úplněk nejúplňkovatější a pořídit i nějakou tu fotku. Jak je ale na fotografiích vidět, mraky se rychle blížily takže na samotné pozorování i focení zbyly asi tak dvě minuty, ani jsem nestačil nasadit drátěnou spoušť. Takže i když se jednalo o zatmění Měsíce, způsob a rychlost pozorování nakonec velmi připomínalo sluneční zatmění. Více času prostě nebylo.

     I tak však nakonec můžeme přeci jen prohlásit naši expedici za úspěšnou a říci si - byli jsme u toho. A v příloze je i pár na rychlo spíchnutých fotek z tohoto zatmění, o kterých lze říci, že byly pořízeny ve Vyškově. Mimochodem, na Petrovo doporučení jsme cestou domů povečeřeli v motorestu Bonapatre u Rousínova, který nyní můžeme sami všem jen doporučit.

Zdraví a hezký den večer i noc přejí expedičníci Kája, Jája a Honzík T.