1. 11. 2012

Noční obloha s projekcí úplného zatmění Slunce

Výsledek akce:

     takže průšvih na průšvih: tady zataženo, v Austrálii zataženo, přímé přenosy aby špendlíčkem vyhrabával, já chřipku, foťák odmítl fotit (což si rozmyslel až po ukončení akce) a mezi návštěvníky velmi upovídaný soused, který pusu nezavřel a záměrně vyrušoval :-).

     Nicméně viděli jsme jak úplné zatmění Slunce v mracích nad Austrálií, tak mezi mraky nějaké objekty naší aktuální noční oblohy (M31, Plejády, Jupitera s měsíci, Chí a Há Persei). Návštěvníci byli spokojeni s tím, co v rámci možností mohli vidět.

     První kontakt Měsíce se Sluncem se nám nepodařilo najít v žádném přenosu tak, abychom viděli detail. Ale asi po 15 minutách už naběhl přenos od Panasonicu se Sluncem přes celé zorné pole, takže na něm bylo zřetelných i několik skupin slunečních skvrn. Podle pohybu Měsíce i rozložení skvrn ve skupinách jsme mohli demonstrovat, kudy vede sluneční rovník. Ukázali jsme si, ze kterých míst je možné toto zatmění pozorovat, že tedy většina pásu totality vede nad oceánem, zatímco naše přenosy vycházejí z místa poblíž australského Cairns, což není přiliš ideální místo, takže zatmění tam trvá kratší dobu.

     Necelou hodinu jsme tedy v přímém přenosu sledovali částečně mraky, částečně zužující se srpek Slunce, a prokládali si to prohlídkou několika objektů naší oblohy. Nejjasnější z nich byl Jupiter, který prosvítal i přes mraky, a mezi nimi byly zřetelné i jeho čtyři největší měsíce. Orientace na obloze se příliš dělat nedala, protože oblačnost byla povětšinou jen velmi lehce protrhaná, a proto jsme si ze souhvězdí ukázali jen ty nejjasnější hvězdy - Capellu, podobnou Slunci, ze souhvězdí Vozky, Altaira z Orla, Deneb a Albireo z Labutě a Vegu z Lyry. Mezi mraky se na chvíli ukázala i Kuřátka (Plejády) z Býka a v Perseovi Chí a Há, takže jsme měli takovou malou přehlídku otevřených hvězdokup. Nejvzdálenějším objektem, který se na chvíli vyhoupl z mraků, byla Galaxie v Andromedě známá pod číslem M31, která je naší nejbližší galaktickou sousedkou a která je za dobrých podmínek viditelná i bez dalekohledu.

     Před úplnou fází jsme se shlukli kolem projekce a sledovali ji jak přes satelit tak  přes internet - kdyby technika selhala, abychom měli zálohu. Oboje se vydařilo, akorát po intenetu byl přenos chvílemi trošku trhaný, protože bylo připojeno příliš mnoho lidí. Úplná fáze, trvající v Cairns přibližně dvě minuty, však proběhla v pořádku, takže nám kalila radost pouze oblačnost, díky níž nebyla chvílemi vidět celá koróna kolem Slunce. Bylo zřetelně vidět, jak se mezi neprůhlednými mraky, které naštěstí při úplné fázi příliš nerušily, přes Slunce přesouvají řídprůhledná oblaka. Ač při částečné fázi zatmění byla krásně vidět nerovnost okraje měsíčního disku (je nerovná vlivem skutečné nerovnosti měsíční krajiny), při přechodu do úplného zatmění jsme neviděli ani prsten, ani Baileyho perly. Nezahlédly jsme ani červenou chromosféru, střední vrstvu atmosféry Slunce. Vnější atmosférická vrstva - koróna - byla vidět pouze vnitřní, její vnější části vzdálenější od Slunce se nezobrazily. Zato se vcelku dobře ukázaly růžové protuberance těsně při okraji měsíčního disku, které vybíhají ze sluneční fotosféry (spodní, nejjasnější vrstvy atmosféry) až do koróny, zahýbají se podél magnetických siločar a povětšinou zase padají zpět na "povrch" Slunce do fotosféry. Po dvou minutách úplné zatmění skončilo a Měsíc začal postupně sluneční disk odkrývat. Nejpůsobivější a vědecky nejzajímavější část zatmění byla za námi. Pak už se sluneční srpek jen zvětšoval. Po zhruba hodině se Slunce zcela vymanilo ze zákrytu Měsíce.

     Vlastní fotografie nemám vlivem stávkujícího foťáku, takže přihodím od jiných lidí, pokud mi něco pošlou.

     Pro představu přikládám alespoň odkaz na staré fotografie úplného zatmění Slunce pozorovaného u Al-Saloumu v Egyptě 29. 3. 2006: http://astro.sci.muni.cz/fotogalerie/foto.php?sekce=slunce&id=93









     A jedna kradená fotografie z NASA - snímek dne od Stephena Mudgeho. Podařilo se mu zachytit přesně tu chvíli, kdy se kolem temného kotouče Měsíce na jedné straně objeví malinká část fotosféry Slunce a rozlije kolem toho místa svou ostrou zář. Tato pak v kombinaci se slabší korónou, která vykresluje kolem Měsíce světlý kruh, vytvoří dojem diamantového prstenu, podle něhož se také tento jev nazývá.





Původní pozvánka:


Co to znamená?

     Předně se nám blíží zimní období, kdy se na obloze budou rozprostírat nejkrásnější souhvězdí naší oblohy. To znamená, že zkraje noci máme poslední příležitost se ještě krátce pokochat souhvězdími patřícími letní obloze (tj. Lyrou, Labutí, Orlem či Delfínem), která však budou nízko nad obzorem a záhy zapadnou. Nad hlavou nám pak budou defilovat především souhvězdí podzimní oblohy (Pegas, Andromeda, Perseus a další), která jsou poněkud fádnější, ale nabízí nám pěkný pohled například na sousední galaxie. 
     Mléčná dráha bude procházet od východu na západ téměř přes nadhlavník a bude spojovacím prvkem mezi souhvězdími letní a zimní oblohy. Zimní souhvězdí (Býk, Orion, Vozka, Blíženci aj.) budou zkraje pozorování částečně pod obzorem, ale v průběhu času budou stále více vystupovat nad obzor. S koncem pozorování před půlnocí už je budeme moci téměř všechna sledovat nad JV obzorem a pořádně si prohlédnout je i objekty v nich.

     Čas tohoto pozorování nebyl vybrán náhodně, nýbrž se kryje s mimořádně zajímavým astronomickým úkazem - úplným zatměním Slunce. Úplná zatmění Slunce jsou velice vzácné jevy, především proto, že jsou vždy pozorovatelná jen z úzkého "proužku" na povrchu Země. Proto se za jejich pozorováním vyjíždí často i do velmi vzdálených míst od bydliště. Letošní zatmění je videt například z úzké oblasti procházející severní Austrálií a Novým Zélandem, většinou však pás, odkud bychom mohli úplné zatmění sledovat, prochází přes oceán. 
    Vzhledem k těžké dostupnosti tohoto mimořádného úkazu se pokusíme jeho průběh přes internet přenést v přímém přenosu k nám a zároveň se budeme dívat na noční objekty. Takže budeme mít nebývalou možnost pozovádět jak denní tak noční pozorování v téže době. (Pozn.: toto pozorování se samozřejmě nemusí povést například vlivem toho, že bude na internet připojeno tolik lidí, že systém přenosu zhavaruje, nebo v místě, kde bude zatmění snímáno, se zatáhnou mraky, případně kameramana sežere krokodýl!).

     Prohlídka noční oblohy začne už kolem 20:30 hodin středoevropského času, to znamená u nás již po setmění a pro Austrálii v oblasti Cairns asi 14 minut před prvním kontaktem měsíčního a slunečního disku. Vyzkoušíme si svůj postřeh, kdo první zahlédne oblast, kde se Měsíc zdánlivě zakrojí do kotoučku Slunce. Bude to vypadat tak, že se v jedné části okraje slunečního disku objeví černá výduť, která postupně poroste a Slunce tak bude stále více nabývat tvar užšího a užšího srpku. Tato fáze potrvá necelou hodinu. Dobu si můžeme krátit nejen sledováním Slunce a povídáním o tom, jak úplné zatmění vzniká a co je při něm vidět, ale také prohlížením našich souhvězdí a různých objektů na naší obloze očima i dalekohlem. 
     Po půl desáté už bude sluneční kotouček téměř zakryt Měsícem, srpek bude velmi úzký a stále se bude zmenšovat, až přejde do úplného zatmění. Budeme-li mít štěstí, tak při tomto přechodu uvidíme několik zajímavých jevů - nerovnost povrchu Měsíce, záblesky, načervenalou chromosféru (střední atmosfériskou vrstvu Slunce). Následně při úplném zatmění počínajícím zhruba ve 21:38 h pak kolem černého kotoučku Měsíce postřehneme vrchní část atmosféry korónu. Tato fáze potrvá pouhé 2 minuty (přibližně). Pak se Slunce vymaní ze zákrytu Měsícem, který bude na své oběžné dráze kolem Země pokračovat dál a postupně nám sluneční disk zcela odkryje. 
      Nejzajímavější část celého dlouhého pozorování zatmění nastává právě po půl desáté SEČ.
     Po dvouminutové úplné fázi zatmění se opět objeví sluneční srpek, který se bude rozšiřovat až měsíční disk zcela opustí kotouček Slunce. Tato částečná fáze zatmění bude trvat opět necelou hodinu.

     K dispozici budou dalekohledy, projekce, doplňkové obrázky. Je nutné si vzít velmi dobrou teplou a pevnou obuv a hodně teplé oblečení, protože i v létě bývá při pozorováních zima, natož pak v tomto období. Baterkami se nesmí svítit ani na dalekohledy ani na lidi (zejména ne na obličej). Kdo by chtěl fotografovat, tak při pozorování samotném výhradně BEZ BLESKU, pouze ze stativu s dlouhým časem expozice.