Úkazy na obloze listopad a prosinec 2011

Pohled na jih v první polovině noci

   Současnému nebi krátce po západu Slunce (mapka pro 20:30 SEČ dne 10. 11.) vévodí ještě Letní trojúhelník, jehož vrcholy tvoří tři nejjasnější hvězdy ze tří souhvězdí: bílá Vega z Lyry, západně od ní Deneb z Labutě a Altair z Orla. Všechna tři souhvězdí jsou velmi krásná a Labuť s Orlem velmi věrně zachycují podobu obou ptáků na pozadí pásu Mléčné dráhy.

     Vysoko nad jižním obzorem najdeme tzv. Pegasův čtverec. Opět to není souhvězdí, stejně jako v případě Letního trojúhelníku, ale pouhá orientační pomůcka. Všechny čtyři hvězdy ani nepatří do souhvězdí Pegasa, nýbrž jedna z nich (vlevo nahoře) náleží do souhvězdí Andromedy. Nese jméno Sirrah. Ostatní tři jsou součástí okřídleného koně Pegasa. Tvoří pegasovo tělo, přičemž zadní nohy jsou nahrazeny souhvězdím Andromedy, takže můžeme na obloze najít jen přední nohy Pegasa. Jasná hvězda Markab tvoří přechod těla do krku koně a na nozdrách pak najdeme další jasnou hvězdu Enif. Okolí Pegasa směrem na jih a jihovýchod je tvořeno nevýraznými souhvězdími, z nichž si můžeme jmenovat například Jižní rybu s hvězdou Fomalhaut a velrybu s hvězdou Mirou. Jižní ryba je však v našich podmínkách většinou velmi špatně pozorovatelná, protože vychází jen nízko nad obzorem, kde její pozorování povětšinou ruší smog či světelné znečištění. Hvězda Mira je zajímavá změnami své jasnosti. Je to hvězda proměnná a její měnlivosti si všiml i autor jejího jména, které pochází od slova „mirabela“, což znamená „podivuhodná“.

     Východně od Pegasa tedy nacházíme protáhlé souhvězdí Andromeda. Na jihovýchod od něj pak drobný Trojúhelník a Berana, na jehož okraj se nyní promítá velmi jasná planeta Jupiter, pozorovatelná až do prosince po celou noc. Ale zpět k Andromedě. Pozorovatelé si nad prostřední jasnou hvězdou ze třech nejjasnějších hvězd tohoto souhvězdí mohou najít dvě slabší hvězdičky a poblíž vzdálenější z nich také mlhavý obláček, viditelný při slušných pozorovacích podmínkách i pouhýma očima, tedy bez použití jakéhokoliv dalekohledu. Tato na pohled mlhovinka je ve skutečnou obrovským ostrovem hvězd – galaxií. Její katalogové označení podle pana Messiera je M31, její jméno pak Velká mlhovina v Andromedě. Jedná se o nejbližší galaxii k naší Galaxii a má své satelity, dvě menší galaxie, které lze rozlišit ve středně velkém astronomickém dalekohledu.

     Přejdeme-li od Pegasova čtverce přes Andromedu severovýchodně, narazíme na souhvězdí Persea s nejjasnější hvězdou Algol, které stejně jako Kasiopea a Cepheus patří mezi souhvězdí podzimní oblohy. Perseova nejjasnější hvězda se nazývá Algol, což se překládá jako „démon pouště“ či „hlava ďábla“ a navozuje představu, že už staří Arabové při jejím pojmenovávání věděli o proměnnosti její jasnosti.

     Kasiopea vytváří na obloze nádherné dvojité W z pěti jasných hvězd. Mezi ní a Perseem můžeme opět pouhým okem zahlédnou mlhavý obláček. Opět se o mlhovinu nejedná. Jsou to dvě otevřené hvězdokupy s názvem chí a h Persei. Na jednotlivé hvězdy se nám rozpadne už v menších dalekohledech.

Mapka pro 20:30 hodin 10. 11. 2011 - jih

Mapka pro 20:30 hodin 10. 11. 2011 - jih (pro tisk)

Pohled na sever v první polovině noci

     Nad severním obzorem jsou notoricky známá cirkumpolární souhvězdí, která nikdy nezapadají. Každý pozná tzv. velký vůz, sedm jasných hvězd seskupených do tvaru vozu nebo názornější „naběračky“. Poslední dvě hvězdy oje velkého vozu směřují do Pastýře na Arctura, který na obloze leží přibližně v pětinásobné vzdálenosti, jaká je mezi zmíněnými hvězdami oje. Sedm hvězd velkého vozu bylo také označováno jako sedm volů, které Pastýř na nebi pase.
     Při pozornějším pohledu na prostřední hvězdu v oji uvidíme, že jsou to ve skutečnosti dvě hvězdy vedle sebe. Jasnější se nazývá Mizar a slabší vlevo nahoře od ní je Alcor.
     Poslední dvě stálice z velkého vozu, představující kola, se rovněž dají použít pro vyhledání zajímavého objektu. Tentokrát pro polární hvězdu, tedy sice trošku slabší ale v dané oblasti blízko nebeského pólu nejjasnější hvězdu Severku neboli Polárku. Do její blízkosti směřuje prodloužená osa rotace Země, takže v průběhu noci to vypadá, jakoby se celá obloha kolem Polárky otáčela. Polárku vyhledáme tak, že vzdálenost mezi koly velkého vozu protáhneme opět přibližně pětkrát nad velký vůz.
     Stejně jako hvězdy velkého vozu jsou jen součástí mnohem rozsáhlejšího souhvězdí Velké medvědice, také Polárka je součástí Malého medvěda obvykle nesprávně nazývaného malým vozem. Kolem něho se obtáčí dlouhé souhvězdí Drak, které však není nijak nápadné, protože ho tvoří slabší hvězdy.

Mapka pro 20:30 hodin 10. 11. 2011 - sever

Mapka pro 20:30 hodin 10. 11. 2011 - sever (pro tisk)

Pohled na jih ve druhé polovině noci

     Ve druhé polovině noci se nejvýše nad hlavu dostávají typická zimní souhvězdí a k ránu kolem 6. hodiny se už zimní souhvězdí kloní nad západní obzor. Nejkrásnějším zimním souhvězdím je bezesporu Orion s nádhernou Velkou mlhovinou označenou Messierem jako M42. Jihovýchodně od něho v souhvězdí Velkého psa září nejjasnější hvězda celé pozemské oblohy Sírius. Od Velkého psa pozvednutím hlavy k nadhlavníku (zenitu) narazíma na Malého psa a jeho nejjasnější hvězdu Procyon a pokud budeme pokračovat severním směrem, narazíme na souhvězdí Blíženců s jasnými hvězdami Castorem a Polluxem.

     Vpravo nahoře od Oriona se rozkládá souhvězdí Býka s načervenalou hvězdou Aldebaranem. Pozor na to, aby díky barvě nedošlo k záměně s planetou Marsem. Aldebarana snadno rozeznáme podle toho, že na obloze bliká (scintiluje), což je typická vlastnost bodových hvězd, nikoliv však planet, jejichž kotouček na obloze je větší (ač to lidské oko není schopno rozlišit) a proto jejich svit není tolik ovlivňován nestabilitou atmosféry a svítí klidným, stálým světlem. Aldebarana (oko býka) najdeme na okraji otevřené hvězdokupy Hyády, která tvoří hlavu Býka a kde můžeme očima rozeznat jednotlivé hvězdy. Na hřbetě pak Býk nese další nádhernou otevřenou hvězdokupu Plejády, česky Kuřátka, označovanou jako M45. Nad Býkem se oblohou rozkládá souhvězdí Vozky s jasnou žlutou hvězdou Capellou.


     Východně od Raka k ránu vystupují nad obzor typická jarní souhvězdí. Nejblíže Rakovi se na obloze nachází Lev, jehož si můžeme představit jako ležící zvíře s hlavou natočenou směrem k Rakovi. Nejjasnější hvězda dostala jméno Regulus, což znamená srdce lva. Do Lva se v současné době promítá výrazný klidně svítící načervenalý bod – planeta Mars. Až do konce roku ji můžeme pozorovat ve druhé polovině noci. Před východem Slunce nízko nad východním obzorem pak můžeme sledovat bílého Saturna, druhou největší planetu Sluneční soustavy.

Mapka pro 6:00 hodin 10. 11. 2011 - jih

Mapka pro 6:00 hodin 10. 11. 2011 - jih (pro tisk)

Venuše

V prosinci bude večer nad západním obzorem krátce po západu Slunce viditelná nejjasnější planeta pozemské oblohy - Venuše. Díky své jasnosti je zřetelná už na nepříliš potemnělé obloze. Je to třetí objekt - po Slunci a Měsíci, od kterého v prostředí bez jakéhokoliv parazitního světla předměty vrhají stíny.

Kometa C/2009 P1 Garradd

Informace ke kometě jsou již v úkazech na září, takže zde jen mapky:

 Mapka s pozicemi komety za delší období (data vyznačena u některých pozic)

  Mapka s pozicemi komety za delší období (data vyznačena u některých pozic) - pro tisk

Měsic 

Listopad: v první čtvrti 2. 11., v úplňku 10. 11., v poslední čtvrti 18. 11., v novu 25. 11.

Prosinec: v první čtvrti 2. 12., v úplňku 10. 12., v poslední čtvrti 18. 12., v novu 24. 12.

Další zajímavé úkazy

* Konjunkce (největší přiblížení na obloze) Marsu s Regulem, nejjasnější hvězdou souhvězdí Lva, 11. 11. v 5 hodinu SEČ. Mars severně od Regula.

* Konjunkce Saturnu se Spicou, nejjasnější hvězdou Panny,  15. 11. v 1 hodinu SEČ, a to pro naši republiku pod obzorem. Pozorovat tyto dva objekty můžeme až zhruba po pěti hodinách po největším přiblížení. I tak to jistě bude pěkná podívaná. Saturn severně od Spici.

* Konjunkce Marsu s Měsícem těsně po jeho poslední čtvrti dne 18. 11. v 6 hodin SEČ. Mars severně od Měsíce.

* Konjunkce Jupiteru s dorůstajícím Měsícem čtyři dny před jeho před jeho úplňkem 6. 12. v 18 hodin. Jupiter jižně od Měsíce.

* Úplné zatmění Měsíce, z ČR pozorovatelné jen částečně, dne 10. 12. 2011. Zatmění začíná kolem po poledni SEČ, ale Měsíc pro naši polohu vychází až 15:56 SEČ, což jsou dvě minuty před koncem úplného zatmění, které končí v 15:57,4 hodin. V této chvíli začne postupně měsíční disk vystupovat ze stínu Země, takže budeme moci ještě asi hodinu a půl sledovat částečné zatmění Měsíce, a to až do 17:18 hodin. Pak už se bude Měsíc pohybovat jen v polostínu až do 18:30 hodin.

* Maximum meteorického roje Geminid 14. 12. v 19 hodin, jichž lze během hodiny spatřit na obloze kolem 100.

* Konjunkce Saturnu s Měsícem 20. 12. v 7 hodin. Saturn severně od Měsíce.

Podrobnosti o jednotlivých souhvězdích si lze přečíst zde: Průvodce hvězdnou oblohou

Úkazy na obloze září 2011 vč. supernovy SN2011fe a komety C/2009 P1 Garradd

Orientace na obloze - hvězdy a souhvězdí

     V současné době můžeme po západu Slunce, který nastává kolem půl osmé a koncem září už ve tři čtvrtě na sedm SELČ, pozorovat ještě jarní souhvězdí Pastýře s jasnou hvězdou červené barvy Arcturem a malý oblouček jasných hvězd Severní koruna se svou nejjasnější hvězdou Gemmou. Přes méně výrazná souhvězdí Herkula, Hada a Hadonoše se dostaneme do oblasti krásných letních hvězdných konstelací.

     Letnímu nebi vévodí tzn. Letní trojúhelník. Není to žádné souhvězdí, protože vrcholy rovnoramenného trojúhelníku tvoří tři nejjasnější hvězdy ze tří různých souhvězdí. Nejvýraznější je bílá Vega z Lyry, poměrně malého souhvězdíčka ve tvaru kosodélníku s Vegou nad pravým horním vrcholem. Západně od něj se rozkládá velká Labuť s roztaženými křídly a dlouhým krkem s hlavou Albireo nataženým k jižnímu obzoru. Jasná hvězda z trojúhelníku tvoří labutin ocas a v překladu se tak i jmenuje - Deneb. Nejníže k obzoru poblíž hlavy Labutě má svoji hlavu Orel. Vévodí jí načervenalý Altair neboli oko Orla, samotné tělo Orla pak směřuje jihozápadním směrem a křídla rozpínající se do stran protínají Mléčnou dráhu.

     Světlý pás Mléčné dráhy prochází Orlem a Labutí, stoupá vysoko nad hlavu a odtud se sklání k severnímu obzoru. Pod Orlem protíná Střelce - další méně výrazné souhvězdí, které má však směrem k západu nádherného souseda - Štíra se zářivou hvězdou Antarem. Jméno jeho nejjasnější hvězdy má vyjadřovat podobnost s planetou Mars, protože Antares (AntiAres čili soupeř Marsův) má stejně jako Mars výrazně červenou barvu.

Mapka pro 5. 9. 2011 v 22 hodin - jih

 

Mapka pro 5. 9. 2011 v 22 hodin - jih

 

     Nad severním obzorem jsou notoricky známá cirkumpolární souhvězdí, která nikdy nezapadají. Každý pozná tzv. velký vůz, sedm jasných hvězd seskupených do tvaru vozu nebo názornější „naběračky“. Poslední dvě hvězdy voje velkého vozu směřují do Pastýře na Arctura, který na obloze leží přibližně v pětinásobné vzdálenosti, jaká je mezi zmíněnými hvězdami voje. Sedm hvězd velkého vozu bylo také označováno jako sedm volů, které Pastýř na nebi pase.

     Poslední dvě stálice z velkého vozu, představující kola, se rozněž dají použít pro vyhledání zajímavého objektu. Tentokrát pro polární hvězdu, tedy sice trošku slabší ale v dané oblasti blízko nebeského pólu nejjasnější hvězdu Severku neboli Polárku. Do její blízkosti směřuje prodloužená osa rotace Země, takže v průběhu noci to vypadá, jakoby se celá obloha kolem Polárky otáčela. Polárku vyhledáme tak, že vzdálenost mezi koly velkého vozu protáhneme opět přibližně pětkrát nad velký vůz.

     Stejně jako hvězdy velkého vozu jsou jen součástí mnohem rozsáhlejšího souhvězdí Velké Medvědice, také Polárka je součástí Malého Medvěda obvykle nesprávně nazývaného malým vozem. Kolem něho se obtáčí dlouhé souhvězdí Drak, které však není nijak nápadné, protože ho tvoří slabší hvězdy.

     Východně od Severky nikdo nepřehlédne pět jasných hvězd seskupených do velkého dvojitého W. Jeho impozantní vzhled navíc umocňuje bílý nepravidelný pruh Mléčné dráhy na jeho pozadí. Je to souhvězdí Kasiopea, jedno z vůbec nejkrásnějších na celé pozemské obloze. Pod Kasiopeou směrem k severovýchodnímu obzoru najdeme souhvězdí Persea. Směrem západním od něj prochází protáhlé „tělo“ Andromedy, na něj navazuje souhvězdí Pegasa.

Mapka pro 5. 9. 2011 v 22 hodin -sever

Mapka pro 5. 9. 2011 v 22 hodin -sever

Tělesa sluneční soustavy

Jupiter

     Planeta Jupiter je mimořádně nápadným objektem oblohy, viditelným v září po většinu noci. Promítá se do souhvězdí Berana. Od hvězd jej snadno rozlišíme nejenom díky vyšší jasnosti, ale také podle toho, že jeho světlo září klidným světlem, zatímco hvězdy scintilují (blikají). Už v malém dalekohledu pak můžeme spatřit tmavší proužky v jeho atmosféře a čtyři největší měsíce Io, Europu, Ganymeda a Kallisto seřazené s Jupiterem do jedné roviny.

Mapka pro 5. 9. 2011 v 24 hodin - východ

Mapka pro 5. 9. 2011 v 24 hodin - východ

Měsíc

     Měsíc je 14. 9. v první čtvrti (písmeno D), 12. 9. v úplňku, 20. 9. v poslední čtvrti (písmeno C) a 27. 9. v novu, kdy jej nelze na obloze spatřit.

C/2009 P1 Garradd

     Dlouhoperiodická kometa je na přelomu srpna a září v nejmenší vzdálenosti 1,4 AU od Země. (1 AU odpovídá vzdálenosti Země-Slunce.) Kometa se už dnes dá najít v menším dalekohledu, v Somet Binaru zvětšujícím 25x zcela bez problémů, a bude se i nadále zjasňovat. Zároveň se však posouvá západním směrem, takže v listopadu a prosinci 2011 bude nejhůře pozorovatelná. Největší jasnosti pak dosáhne někdy v únoru 2012. Nejblíže ke Slunci bude procházet 23. 12. 2011, a to ve vzdálenosti 1,6 AU.

Kometu objevil 13. 8. 2009 G. J. Garradd, po němž je pojmenovaná, jako objekt zhruba 18. hvězdné velikosti.

Efemerida:

Datum                Rektascenze        Deklinace     Delta     r      Mag.

===================================================

30/08/2011         19h40m41s          19°21'09"   1,405   2,186     8,1

02/09/2011         19h29m00s          19°37'15"   1,419   2,159     8,1

05/09/2011         19h17m50s          19°48'21"   1,437   2,133     8,1

08/09/2011         19h07m17s          19°54'59"   1,459   2,107     8,1

11/09/2011         18h57m22s          19°57'49"   1,484   2,081     8,0

14/09/2011         18h48m09s          19°57'27"   1,512   2,056     8,0

17/09/2011         18h39m37s          19°54'33"   1,542   2,031     8,0

20/09/2011         18h31m46s          19°49'44"   1,574   2,006     8,0

23/09/2011         18h24m36s          19°43'32"   1,607   1,982     8,0

26/09/2011         18h18m04s          19°36'26"   1,641   1,958     8,0

29/09/2011         18h12m09s          19°28'52"   1,676   1,934     8,0

02/10/2011         18h06m48s          19°21'11"   1,711   1,911     8,0

05/10/2011         18h01m59s          19°13'42"   1,746   1,888     8,0

08/10/2011         17h57m40s          19°06'40"   1,780   1,866     8,0

11/10/2011         17h53m49s          19°00'18"   1,814   1,844     8,0

14/10/2011         17h50m23s          18°54'47"   1,847   1,823     7,9

17/10/2011         17h47m21s          18°50'16"   1,879   1,803     7,9

20/10/2011         17h44m40s          18°46'52"   1,909   1,783     7,9

23/10/2011         17h42m18s          18°44'41"   1,938   1,763     7,9

26/10/2011         17h40m14s          18°43'49"   1,966   1,744     7,9

29/10/2011         17h38m26s          18°44'21"   1,991   1,726     7,9

01/11/2011         17h36m52s          18°46'20"   2,014   1,709     7,8

04/11/2011         17h35m32s          18°49'52"   2,036   1,692     7,8

07/11/2011         17h34m24s          18°54'59"   2,055   1,676     7,8

10/11/2011         17h33m26s          19°01'45"   2,071   1,661     7,8

13/11/2011         17h32m39s          19°10'15"   2,085   1,647     7,8

Mapky pohybu komety po obloze

Kometa 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková

     Další jasná kometa je periodická 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková s dobou oběhu po eliptické dráze přibližně 5 roků. Název má po svých třech nezávislých pozorovatelích, kteří ji 3. – 7. 12. 1948 nalezli poměrně malými dalekohledy. Na naši severní oblohu se vyloupne ve druhé polovině září 2011 jako objekt o přibližně 8. hvězdné velikosti a měla by se ještě mírně zjasňovat. To znamená, že by měla být viditelná opět v malém dalekohledu, například v Somet Binaru 25x100, kterým také u byla na Skalnatém Plese objevena A. Mrkosem a L. Pajdušákovou.

Mapky pohybu komety po obloze

Supernova SN2011fe

     Supernova typu Ia byla objevena 24. 8. 2011 v galaxii M101 nacházející se v souhvězdí Velké Medvědice.

        Fotografie M101 a SN2011fe pořízena v noci z 28. na 29. 8. 2011 dalekohledem D50 (průměr zrcadla 0,5 m) na Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově. Snímek pořízen přes širokopásmové filtry BVR. Hvězdná velikost supernovy je na snímku přibližně 11,9 magnitud. Autoři: Jan Štrobl, Martin Jelínek.

Mapky polohy galaxie M101 a supernovy SN2011fe

Částečné zatmění Slunce 4. 1. 2011

     V úterý 4. ledna 2011 proběhlo částečné zatmění Slunce pozorovatelné i z našeho území. Jedná se o úkaz, kdy bližší kotouček Měsíce při své pouti oblohou přejde přes kotouč vzdálenějšího a většího Slunce.

     Slunce vycházelo v 7 h a 58 minut. Obloha kolem Brna byla více méně zatažená. Zvláště při obzoru byly mraky. Díky tomu došlo k nečekanému, velmi pěknému úkazu - k vytvoření slunečního sloupu (hala). Nejdříve to byl jen narůžovělý výběžek vycházející kolmo od obzoru ze stejně růžového zbarvení oblohy nízko nad obzorem. Postupně sílil, zvýrazňoval se a měnil škálu barev a kontrast. Po pár minutách se pod ním objevil uzoulinký kousek Slunce, který stále narůstal, až byl vidět téměř celý sluneční disk. Byl lehce zploštělý vlivem refrakce. Východ Slunce nad obzor nejdříve podpořil krásný jev světelného sloupu, posléze ho však v několika málo minutách úplně "rozpustil". Sluneční sloup zmizel a zároveň zmizelo také Slunce, protože vešlo do husté oblačnosti.

     Zhruba za hodinu, konkrétně v 8 h a 5,2 minuty došlo k prvnímu "zdánlivému" kontaktu obou nebeských těles. Černý Měsíc postupně začal z pravé (západní) strany překrývat Slunce. Byť celý úkaz trval až do 10 h a 54,8 minuty, přičemž maximální fázi největšího zakrytí měl v 9 h a 26,4 minuty, podařilo se mi pořídit jen pár fotografií. Prakticky po celou dobu byl totiž úkaz zakrytý neproniknutelnou hradbou hustých, šedých mraků a sluneční srpek vykoukl jen přes několik děr v oblačnosti.

Úkazy na obloze srpen 2010

     V srpnu večer nízko nad západním obzorem najdeme tři planety sluneční soustavy - Venuši, Saturna a Mars. Nejjasnější je Venuše, která je se svým žlutým světlem výrazně zřetelná už při soumraku. Promítá se spolu s načervenalým Marsem a bělavým Saturnem do souhvězdí Panny, jehož nejjasnější hvězda se nazývá Spica (česky Klas).

Mapka souhvězdí Panny a planet krátce po západu Slunce pro 15. 8. 2010.

V průběhu měsíce se vzájemné postavení planet viditelně mění.

     Protože Panna patří mezi jarní souhvězdí, zachází v současné době pod obzor poměrně brzy po západu Slunce. V závěsu za ní pak souhvězdí Pastýře s výraznou načervenalou hvězdou Arcturem a malý oblouček jasných hvězd Severní koruna se svou nejjasnější hvězdou Gemmou. Přes méně výrazná souhvězdí Herkula, Hada a Hadonoše se dostaneme do oblasti krásných letních hvězdných konstelací.

     Letnímu nebi vévodí tzn. Letní trojúhelník. Není to žádné souhvězdí, protože vrcholy rovnoramenného trojúhelníku tvoří tři nejjasnější hvězdy ze tří souhvězdí. Nejvýraznější je bílá Vega z Lyry, poměrně malého souhvězdíčka ve tvaru kosodélníku s Vegou nad pravým horním vrcholem. Západně od něj se rozkládá velká Labuť s roztaženými křídly a dlouhým krkem s hlavou nataženým k jižnímu obzoru. Jasná hvězda z trojúhelníku tvoří její ocas a skutečně se tak i jmenuje - Deneb. Nejníže k obzoru poblíž hlavy Labutě má svoji hlavu Orel. Vévodí jí načervenalý Altair neboli oko Orla, samotné tělo Orla pak směřuje jihozápadním směrem a křídla od těla směřují do stran a protínají Mléčnou dráhu.

     Světlý pás Mléčné dráhy prochází Orlem a Labutí, stoupá vysoko nad hlavu a odtud se sklání k severnímu obzoru. Pod Orlem protíná Střelce - další méně výrazné souhvězdí, které má však směrem k západu nádherného souseda - Štíra se zářivou hvězdou Antarem. Jeho hvězdy má vyjadřovat podobnost s planetou Mars, protože Antares (AntiAres čili soupeř Marsův) má stejně jako Mars výrazně červenou barvu.

     Dalším mimořádně nápadným objektem oblohy, viditelným po většinu noci kromě večera, je planeta Jupiter. V polovině měsíce vychází kolem půl desáté SELČ a zapadá po půl deváté ráno. Koncem měsíce se východ i západ Jupitera posune o necelou jednu hodinu, o kterou vychází a zapadá dříve.

  Mapka pro 15. 8. 2010 23 hodin SELČ - jih.

     Nad severním obzorem jsou notoricky známá cirkumpolární souhvězdí, která nikdy nezapadají. Každý pozná tzv. velký vůz, sedm jasných hvězd seskupených do tvaru vozu nebo názornější „naběračky“. Poslední dvě hvězdy oje velkého vozu směřují do Pastýře na Arctura, který na obloze leží přibližně v pětinásobné vzdálenosti, jaká je mezi zmíněnými hvězdami oje. Sedm hvězd velkého vozu bylo také označováno jako sedm volů, které Pastýř na nebi pase.

     Poslední dvě stálice z velkého vozu, představující kola, se rozněž dají použít pro vyhledání zajímavého objektu. Tentokrát pro polární hvězdu, tedy sice trošku slabší ale v dané oblasti blízko nebeského pólu nejjasnější hvězdu Severku neboli Polárku. Do její blízkosti směřuje prodloužená osa rotace Země, takže v průběhu noci to vypadá, jakoby se celá obloha kolem Polárky otáčela. Polárku vyhledáme tak, že vzdálenost mezi koly velkého vozu protáhneme opět přibližně pětkrát nad velký vůz.

     Stejně jako hvězdy velkého vozu jsou jen součástí mnohem rozsáhlejšího souhvězdí Velké Medvědice, také Polárka je součástí Malého Medvěda obvykle nesprávně nazývaného malým vozem. Kolem něho se obtáčí dlouhé souhvězdí Drak, které však není nijak nápadné, protože ho tvoří slabší hvězdy.

     Východně od Severky nikdo nepřehlédne pět jasných hvězd seskupených do velkého dvojitého W. Jeho impozantní vzhled navíc umocňuje bílý nepravidelný pruh Mléčné dráhy na jeho pozadí. Je to souhvězdí Kasiopea, jedno z vůbec nejkrásnějších na celé pozemské obloze.

Mapka pro 15. 8. 2010 23 hodin SELČ - sever.

Perseidy - maximum v noci z 12. na 13. 8.:

     Pod Kasiopeou směrem k severovýchodnímu obzoru najdeme souhvězdí Persea. Do něho se promítá radiant meteorického roje Perseid. Radiant, tedy místo, odkud zdánlivě vylétávají do všech světových stran meteory neboli létavice. Celý úkaz vzniká tak, že Země překříží dráhu drobných prachových částeček, které se tak dostanou do atmosféry Země a vysokou rychlostí 60 km/s jí prolétávají. Při své cestě se třením o atmosféru rozžhaví a shoří. My pak pozorujeme jemný světlý proužek, který se krátce kmitne oblohou a v okamžiku zase zmizí.

     Prachové částice Perseid zanechala v meziplanetárním prostortoru periodická kometa 109P/Swift-Tuttle. Periodická znamená, že se pravidelně na své dráze vrací ke Slunci, konkrétně v tomto případě jednou za přibližně 130 roků.

     Meteorický roj je aktivní od 17. 7. až do 24. 8., nejvíce meteorů však napozorujeme 13. 8. po půlnoci, kdy by za jednu hodinu mělo proletět 100 různě jasných létavic. Protože maximum roje Perseid by měl vykazovat především jasnější meteory, mělo by se jednat o velmi pěkný jev.

     Ovšem na jasnost komet a meteorických rojů si nelze spolehlivě vsadit. Mohou být výrazně slabší ale také jasnější, než byl předpoklad. Každé pozorování tak může znamenat překvapení.

     Měsíc je 3. 8. v poslední čtvrti, 10. v novu, 16. v první čtvrti a 24. v úplňku.

 
Mapky pro tisk:
 

Mapka souhvězdí Panny a planet krátce po západu Slunce pro 15. 8. 2010.

 

Mapka pro 15. 8. 2010 23 hodin SELČ - jih.

 

Mapka pro 15. 8. 2010 23 hodin SELČ - sever.

Úkazy na obloze červen 2010

     Na červnové večerní obloze krátce po západu Slunce stále nad západním obzorem září třetí nejjasnější objekt oblohy - planeta Venuše. Pod obzor klesne kolem půl dvanácté.

     Po setmění se na obloze rozzáří jarní souhvězdí, z nichž nejvýraznější jsou Lev, Panna a Pastýř. V červnu se do nich promítají planety Mars a Saturn. Souhvězdí i planety se už z večera nacházejí nad jihozápadním obzorem a jsou pozorovatelné v první polovině noci. Načervenalý Mars se nyní pohybuje poblíž nejjasnější hvězdy Lva - modrého Regula, zatímco Saturna najdeme v souhvězdí Panny. Už v malém dalekohledu můžeme spatřit na kotoučcích těchto dvou těles některé detaily. Na Marsu tmavé podlouhlé skvrnky, kanály, o kterých se kdysi soudilo, že jsou to řeky s tekoucí vodou. Odtud také dostaly svůj název. U Saturnu můžeme pozorovat především jeho prstence, případně i některé z větších měsíců jako drobné „hvězdičky“ poblíž kotoučku planety.

Mapka pro 22. hodinu středoevropského letního času dne 15. 6. 2010 - jih

     Ve druhé polovině noci nad obzor vystupují souhvězdí letní oblohy. S přicházejícím létem budou vycházet stále dříve a dříve, až noční oblohu naplno obsadí během letních prázdnin, kdy budou pozorovatelná po celou noc - zvečera nad východem, nejvýše nad jihem o půlnoci a z rána nad západem. Z nejkrásnějších lze jmenovat souhvězdí Štíra, který patří na jižní část oblohy a proto v našich zeměpisných šířkách vystupuje jen velmi nízko nad jižní obzor. Nejjasnější hvězdou Štíra je Antares, jehož jméno bylo odvozeno od antiAres neboli soupeř Marsův. Odpovídá barvě hvězdy, která je také výrazně načervenalá, stejně jako barva planety Mars. Z nejtypičtějších letních souhvězdí se nad obzor nejdříve vyhoupnou Lyra s jasnou bílou hvězdou Vegou a Orel s Altairem. Po nich vychází Labuť s nejjasnější hvězdou Deneb (ocasem Labutě) a slabším Albireem (hlavou). Pozorovatel, který vydrží až do rána, může kromě uvedených nádherných letních souhvězdí spatřit i další jasnou planetu Jupitera, který vychází kolem půlnoci.

     Měsíc se nachází v poslední čtvrti 4. června, v novu 12. června, v první čtvrti  19. června a v úplňku 26. června 2010.

Kometa C/2009 R1 McNaught

     V červnu lze neočekávaně pozorovat další těleso Sluneční soustavy, kometu C/2009 R1 McNaught. Byla objevena, jak napovídá její označení, astronomem McNaughtem v roce 2009, konkrétně dne 9. září na australské observatoři Siding Spring. Byla tehdy velmi slabá a vzdálená, ale už v té době bylo jasné, že i přes velkou vzdálenost vykazuje poměrně velkou aktivitu, kterou s postupným přibližováním bude ještě zvyšovat a stane se tedy poměrně jasnou kometou na zemské obloze.

Foto: Michael Jaeger 19. 5. 2010
     Předpovědi jasností komet jsou však vždy velmi nejisté, protože nikdy nedokážeme přesně určit, jak se bude vyvíjet uvolňování hmoty kometárního jádra jeho postupným zahříváním při přibližování se Slunci. Těleso komety je složeno především z porézního ledu s příměsí prachu. Zahříváním dochází k výtryskům hmoty z povrchu a vytváří se koma (vlasy). Odtud pochází pojmenování těchto úkazů - komety (vlasatice). Plynný obal kolem jádra komety, tedy koma, se při přiblížení ke Slunci dostává do tlaku slunečního záření a částic a je vytlačován od jádra komety směrem od Slunce. Na obloze pak vidíme různě dlouhý ohon komety. Ale pozor: tento ohon vždy směřuje od Slunce, což znamená, že při přibližování komety ke Slunci svůj ohon táhne za sebou, při vzdalování od něj ji pak tento plynný útvar předbíhá.

     V současné době kometa C/2009 R1 McNaught směřuje ke Slunci a stále zvyšuje svoji jasnost. Nejdříve mine naši Zemi, a to cca 165 miliónů kilometrů daleko, což je jen o něco málo více, než je vzdálenost Země - Slunce. K největšímu přiblížení tohoto kometárního poutníka k naší planetě dojde 15. června 2010.

     Přísluním, neboli největším přiblížením ke Slunci, kometa projde 2. července 2010 ve vzdálenosti asi 60 000 kilometrů, což je necelý pětinásobek průměru Země. V té době by měla být natolik jasná, že ji bude možné snadno pozorovat i pouhýma očima bez použití dalekohledu, a to po celou noc těsně nad severním obzorem. Do 20. června by měla být vidět spíše na ranní obloze těsně před rozedněním, poté na večerním nebi.

Vyhledávací mapka C/2009 R1 McNaught - sever

     Předně je nutné říci, že při pozorování mlhavého obláčku, jakým komety bývají, je nutné si najít místo, kde nebude parazitní světlo. Žádné městské výbojky, žádné velké město na obzoru. Je potřeba si najít vyvýšené stanoviště s otevřeným a neosvětleným severním obzorem, řádně se rozkoukat, zbytečně nesvítit baterkou a postupně se na obloze zorientovat. Kometa C/2009 R1 McNaught má mírně hyperbolickou dráhu a to znamená, že se ke Slunci již pravděpodobně nevrátí a protože by měla být jednou z výjimečně jasných vlasatic, kterých je velmi málo, byla by jistě škoda si pozorování pokazit chováním či špatným výběrem místa.

     V době jejího největšího předpokládaného zjasnění 2. července 2010 se bude nacházet západně od dvou nejjasnějších hvězd souhvězdí Blíženců, Castora a Poluxe (viz mapka). Pozorovatelná by však měla být již o 14 dní dříve, ovšem její jasnost bude někde na hranici viditelnosti pouhým okem. Začátkem června projde souhvězdím Andromedy, v polovině června překříží Persea a 21. června mine Capellu, nejjasnější hvězdu Vozky. V té době s největší pravděpodobností bude docela dobře pouhýma očima vidět.
Po 10. červenci však už ze severní polokoule Země viditelná nebude.

Mapky pro tisk:

Mapka pro 15. 6. 2010 - jih

Mapka pro vyhledání komety C/2009 R1 McNaught - sever

Úkazy na obloze květen 2010

Venuše
     Na stmívající se květnové obloze se nad západním obzorem stále skví Venuše jako nejnápadnější "bodový" zdroj. Při pozorném porovnání Venuše (ale i Marsu, Saturnu v tomto období) a hvězd si povšimneme, že tato tělesa se nápadně liší. Jednak jasností, protože planety sluneční soustavy - Venuše, Jupiter, Mars a Saturn - jsou zpravidla jasnější než hvězdy, druhak také jevem, kterému se odborně říká scintilace. Scintilace jsou světelné pulsy hvězd čili mihotání, které vzniká tak, že světelné paprsky obrovských, ale mimořádně vzdálených hvězd, procházejí atmosférou Země jako uzoučký svazek, který se vlivem turbulence vzduchu a průchodem různě hustými a teplými vrstavami atmosféry lámou a uhýbají z původního směru. Planety jsou sice mnohem menší než hvězdy, ale jejich vzdálenost je v porovnání se vzdálenými hvězdami zanedbatelná a jejich světlo přichází k Zemi v širším svazku, jehož průchod atmosférou je mnohem stabilnější. Opticky, pouhýma očima, tedy rozlišíme hvězdy od planet tak, že hvězdy blikají, zatímco planety svítí klidným světlem.

     Planeta Venuše je nejjasnějším planetárním objektem na naší obloze. Je to třetí nejjasnější objekt pozemské oblohy, hned po Slunci a Měsíci. Její světlo je tak výrazné, že v místě mimo rušivá světla civilizace za bezměsíčné noci můžeme spatřit, jak předměty ozářené Venuší vrhají stín. Venuši však můžeme spatřit jen krátce po západu Slunce nebo krátce před jeho východem. Je to dané její skutečnou polohou ve Sluneční soustavě. Venuše, stejně jako Merkur, jsou planety blíže Slunci než Země a proto se na pozemské obloze od Slunce nikdy příliš nevzdálí. Je tedy shola nemožné spatřit je na obloze například během půlnoci. Pro naši zeměpisnou polohu (tedy pro Brno, potažmo ČR) se dne 16. května v 10 hodin dopoledne Venuše a Měsíc na oblohu promítnou těsně vedle sebe, kdy tato zářivá planeta bude jen 0,4 stupně severněji než Měsíc. Nic to ovšem nevypovídá o jejich skutečné blízkosti v prostoru Sluneční soustavy, jedná se jen o postavení zdánlivé. Tento den pro severnější části Země nastane zákryt Venuše Měsícem, z našeho území však tento jev nemůžeme pozorovat.

     Díky své jasnosti je planeta Venuše dobře viditelná ještě na světlé obloze jen krátce po západu Slunce pod obzor. S nastávající tmou si povšimneme, že se v současné době promítá do souhvězdí Býka, kde spolu s otevřenými hvězdokupami Plejádami (kuřátky) a Hyádami tvoří hezký pozorovací komplex zajímavých výrazných objektů.

Mapa oblohy s planetami a kometou pro 21. hodinu SEČ jih dne 15. 5. 2010

Mars a Saturn
    Nejstabilnějšími planetárními objekty květnových nocí jsou stále Mars a Saturn. Mars se svým nápadně načervenalým světlem zkrášluje oblohu asi v polovině vzdálenosti mezi otevřenou hvězdokupou Jesličky v Raku k nejjasnější hvězdě Lva Regulu (1. pád Regulus se považuje za srdce lva, přesný překlad tohoto latinského názvu však znamená Malý král). Saturn se promítá poněkud západněji do souhvězdí Panny.

Jupiter
     K ránu se pak nad východním obzorem objeví planeta Jupiter, největší planeta Sluneční soustavy.

Planety v dalekohledu
     Všechny výše jmenované planety jsou sice výborně viditelné očima, ale při pohledu i malým hvězdářským dalekohledem (v některých případech i větším "civilním" triedrem) můžeme spatřit i různé zajímavé detaily. Planeta Venuše jeví fáze podobně jako náš Měsíc. Mars má po sobě tmavší "šmouhy" nazvané objevitelem Giovannim Schiaparellim "canali", protože tehdy se věřilo, že se jedná o řečiště vyplněné vodou. Na Saturnu nás upoutá výrazný prstenec objevený už Galileem Galilei. Jupiter má zase 4 tak výrazné měsíce, že jsou patrné v malém dalekohledu jako slabé body seřazené spolu se svojí mateřskou planetou do jedné roviny; navíc můžeme den ode dne sledovat i změnu postavení měsíců.

Kometa 81P/Wild 2
     Do souhvězdí Panny se v současném období promítá jedno zajímavé těleso Sluneční soustavy - periodická kometa 81P/Wild 2. Kometa je pojmenovaná po svém objeviteli Paulu Wildovi, což je nakonec u komet obvyklé. P. Wild ji nalezl na fotografiích z 6. a 8. ledna 1978, tedy před poměrně nedávnou dobou. Že se vysílají sondy k Měsíci či planetám, jsme si již dávno zvykli, ale není tak obvyklé, aby sonda navštivila planetku nebo kometu. Kometa 81P/ Wild 2 se touto výsadou pyšnit může. Sonda Stardust (česky Hvězdný prach) ji minula 2. ledna 2004 ve vzdálenosti pouhých 240 km. Kometa by měla být během května natolik jasná, že ji můžeme směle zařadit k objektům, které v menším astronomickém dalekohledu za dobrých pozorovacích podmínek (tedy v místě, kde není parazitní světlo) pravděpodobně spatříme jako mlhavý bílý obláček. Nicméně jasnost komet je dopředu vždy velmi těžké odhadnout a předpoklad se nezřídka zcela liší od pozorované skutečnosti. Je to dáno tím, že kometární jádra jsou na povrchu tvořena velmi nestabilním materiálem, porézním ledem smíseným s prachem, který může na zvyšující se teplotu při přiblížení ke Slunce reagovat poměrně bouřlivě - velkým uvolněním výronu hmoty a tím pádem nápadným rychlým zjasněním. Jindy pak k předpovězenému zjasnění komety dojde až v později nebo vůbec ne.

Měsíc
    Náš nejbližší souputník bude v poslední čtvrti 6. května v 5 hodin ráno, v novu 15. května ve 2 hodiny po půlnoci, v první čtvrti 21. května v 1 hodinu a úplňku 28. května ve 24 hodin.

Mapa oblohy s planetami pro 21. hodinu SEČ jih dne 15. 5. 2010 - pro uložení a tisk

Úkazy na obloze březen 2010

Březen 2010

Mapka sestavena pro čas: 6. 3. 2010 21 hodin SEČ, pohled směrem nad jižní obzor

(pro další práci s mapkou na ni klikněte)

    
     V březnu kolem 22. hodiny se už zimní souhvězdí kloní nad západní obzor. Nad ním najdeme výrazné souhvězdí Orion s nádhernou Velkou mlhovinou označovanou jako M42. Jihovýchodně od něho v souhvězdí Velkého psa září nejjasnější hvězda celé pozemské oblohy Sírius. Od Velkého psa pozvednutím hlavy k nadhlavníku (zenitu) narazíma na Malého psa a jeho nejjasnější hvězdu Procyon a pokud budeme pokračovat v tomto směru, uvidíme stabilně zářit výrazný oranžový bod. Tím je planeta Mars, kterou můžeme v březnu pozorovat téměř celou noc - kromě jitra. Mars se pohybuje nedaleko otevřené hvězdokupy Jesličky označované v Messierově katalogu objektů jako M44. Do nejbližší postavení se tyto dva nebeské objekty dostanou 17. dubna 2010, kdy Mars bude přecházev ve vzdálenosti 1 stupně severně od Jesliček.

     Jesličky jsou součástí souhvězdí Rak, které spatříme nalevo od Jesliček. Napravo se pak rozkládá vetší souhvězdy Blíženců s jasnými hvězdami Castorem a Poluxem. Přejdeme-li pohledem Blížence, dorazíme do souhvězdí Býka s načervenalou hvězdou Aldebaranem. Pozor na to, aby nedošlo k záměně s Marsem díky barvě. Aldebarana však snadno rozeznáme podle toho, že na obloze bliká (scintiluje), což je typická vlastnost bodových hvězd, nikoliv však planet, jejichž kotouček na obloze je větší (ač to lidské oko není schopno rozlišit) a proto jejich svit není tolik ovlivňován nestabilitou atmosféry a svítí klidným, stálým světlem.

     Aldebarana (oko býka) najdeme na okraji otevřené hvězdokupy Hyády, která tvoří hlavu Býka a kde můžeme očima rozeznat jednotlivé hvězdy. Na hřbetě pak Býk nese další nádhernou otevřenou hvězdokupu Plejády, česky kuřátka, označovanou jako M45. Nad Býkem se oblohou rozkládá souhvězdí Vozky s jasnou žlutou hvězdou Capellou.

     Východně od Raka v tomto období vystupují nad obzor typická jarní souhvězdí, která s nadcházejícím jarem budou pozorovatelná po celou noc. Nejblíže Rakovi se nachází Lev, jehož si můžeme představit jako ležící zvíře s hlavou natočenou směrem k Rakovi. Nejjasnější hvězda dostala jméno Regulus, což znamená srdce lva. Pod Lvem velmi nízko nad obzorem bíle září druhá největší planeta Sluneční soustavy Saturn, v současné době se promítající do souhvězdí Panny.

     Nad Lvem se nachází několik souhvězdí, z nichž nejvýraznější jsou Velká medvědice, Malý medvěd s hvězdou Polárkou a Kasiopea. Ale ty už jsou lépe pozorovatelné, pokud se otočíme směrem k severu.

Mapka sestavena pro čas: 6. 3. 2010 21 hodin SEČ, pohled směrem nad severní obzor

(pro další práci s mapkou na ni klikněte)

     Pozorovatelnost těles Sluneční soustavy v březnu: Venuše je pozorovatelná nad západem na večerní obloze, Mars po celou noc kromě rána, Saturn po celou noc, Měsíc je  7. 3. v 17 hodin v poslední čtvrti, 15. 3. ve 22 hodin v novu, 23. 3. ve 12 hodin v první čtvrti a 30. 3. ve 3 hodiny v úplňku.

Mapky pro další práci v inverzní čb verzi zde:

Mapka 2010-03-06 pro 21 hodin-jih

Mapka 2010-03-06 pro 21 hodin-sever