Přechod Venuše přes Slunce 6. 6. 2012

     6. června 2012 v časných ranních hodinách jsme z ČR mohli pozorovat úkaz, který nastane až po dalších 105 letech - tedy v roce 2117. Jedná se o přechod planety Venuše přes sluneční disk.

      Celý průběh přechodu nebylo možné pozorovat, protože po jeho část bylo Slunce pro naše území skryté pod obzorem. Také podmračené a deštivé počasí uplynulých dnů příliš nepřálo. Naštěstí se v noci vyjasnilo a hned při východu Slunce bylo možné se zahledět na jeho disk a přes speciální filtr zpozorovat tmavý kotouček Venuše. Ano, svářečké sklo, sluneční folie, tmavý konec fotografického filmu nebo speciální brýle k tomu určené stačily, abychom mohli i bez použití dalekohledu sledovat výjimečný úkaz. Bez těchto pomůcek to možné není, hrozí totiž poškození zraku. Pohled do fotografického přístroje nebo dalekohledu se samozřejmě bez slunečních filtrů také neobejde, jinak bychom se v případě byť i malého dalekohledu připravili o zrak.

     Výběr a příprava pozorovacího stanoviště a techniky byly v tomto případě více než jednoduché. Stačilo vyhledat vyvýšené místo, odkud bude obzor nízko položený a nebudeme muset čekat, až Slunce vystoupá nad nějaký kopec. Také rozmístění dalekohledů probíhalo už za dobré viditelnosti a nebylo nutné ve tmě zakopávat o odložené předměty, oslňovat se baterkou a dohledávat ztracené nezbytné součástky. Na snímku dole je dobře vidět, že jsou všechny dalekohledy opatřeny sluneční fólií.

     Kdo si nějaký spolehlivý profesionální filtr pro dalekohled opatřil, ten jistě nelitoval krásného pohledu nejen na černočerný ostře ohraničený kotouček Venuše, ale také na sluneční skvrny a jejich skupiny, kterých bylo na Slunci hned několik. Tvořily dvě pomyslné šňůrky - každá z jedné strany slunečního rovníku, zatímco Venuše se pohybovala přibližně v blízkosti pólu.

První dva záběry vypadají sice podobně, ale vznikly úplně jiným způsobem. Zatímco obrázek vlevo je pořízen malým kompaktem přiloženým manuálně za okulár dalekohledu Somet Binar (viz první obrázek zcela nahoře), aniž by na něho byl jakkoliv připevněn; druhá fotografie je pořízená přes digitální zrcadlovku a její objektiv 70 - 200 mm umístěnou na stativ. Rozdíl v kvalitě se jasně ukáže po rozkliknutí obou obrázků na větší. Snímek vlevo zobrazuje na slunečním pozadí prakticky jen Venuši - stejně jako malý náhled, na fotografii vpravo po zvětšení rozeznáme i sluneční skvrny.

 Zde máme tři detaily, dva horní upravené v programu Picasa.

     Další dva obrázky jsou vzaté přes zrcadlovku namontovanou na objektiv vyráběný v bývalém SSSR k fotoaparátu Zenit - známý MTO1000, meniskový Cassegrain o průměru zrcadla 100 mm.

     Použitím vhodnější expozice pak na dalším snímku lépe vynikne nejen Venuše, ale také sluneční skvrny s tmavým jádrem a světlejším okrajem. Kontrast mezi jádrem a nepravidelným polostínem (okrajem)  je viditelný nejlépe na velkých skvrnách nebo pokud má několik skvrn penumbry (polostíny) slité.

      Na posledním záběru se už Venuše přiblížila k okraji slunečního disku, posléze opustila kotouč naší nejbližší hvězdy a zmizela nám na tmavém pozadí. Obrázek byl pořízen opět přiložením fotoaparátu (tentokrát zrcadlovky) s objektivem za okulár Somet Binaru.

Po poledni se obloha zase zatáhla a začala být docela i zima.

***